Počáteční kroky k vytvoření konstruktu bipolární poruchy, tak jak jej používáme dnes, byly podniknuty po roce 1850. A byl to přirozeně Kraepelin, jenž zformuloval úplný koncept, ačkoliv se setkal s určitým odporem. Díky společným základům psychiatrie s neurologií byla od té doby diagnóza založena povětšinou na základě symptomů. Zejména pod vlivem pokroků biologické psychiatrie v 70. letech „neo-kraepeliniáni" oživili některé Kraepelinovy myšlenky. Nedávno se na základě souběhu mnoha sil vytvořil rozšířený pojem poruchy bipolárního spektra. V posledních letech byly publikovány výsledky longitudinálních studií dětí bipolárních a psychotických rodičů, které ukazují na limity dia¬ gnostického přístupu založeného na symptomech. Ukazuje se, že časné projevy bipolární poruchy zahrnují nespecifickou rozmanitost psychopatologických obrazů a přibývá důkazů o tom, že tato plná výzbroj příznaků se v postupných stádiích rozvíjí do bipolární poruchy. Stále častěji se také potvrzuje, že identifikace časných fází bipolární a psychotické poruchy má významné důsledky pro úspěšnou léčbu a stabilizaci. Tato pozorování představují novou a důležitou výzvu pro autory vylepšených verzí DSM a MKN.

The initial steps towards creating the construct of bipolar disorder, as we apply it today, were taken after 1850. And it was naturally Kraepelin who formulated the concept more fully, even though not without opposition. Because of psychiatry's shared roots with neurology, the diagnosis has since been crafted mostly using symptoms. Influenced in particular by the advances of biological psychiatry, the “neoKraepelineans“ revived some of Kraepelin's thinking since 1970s. Lately, with the confluence of multiple forces, the broadened notion of bipolar spectrum disorder was created. In recent years, the findings from longitudinal studies of children of bipolar and psychotic parents have been reported and point to the limitations of the symptom-based approach to diagnosis. It turns out that the early manifestations of bipolar disorder include a nonspecific variety of psychopathological manifestations, and evidence is accumulating that, in a sequence of stages, this panoply of symptoms develops into bipolar disorder. There is also growing confirmation that identifying the early stages of bipolar and psychotic disorders has important implications for successful treatment and stabilization. These observations pose a new and important challenge for the creators of improved versions of DSM and ICD.

Mood Disorders Center of Ottawa and Dept of Psychiatry University of Toronto

Jak diagnostikovat bipolární poruchu: problémy, které přinesly studie s potomky

Věnováno životnímu jubileu prof. MUDr. Cyrila Höschla, DrSc., FRCPsych

Lit.: 23