Cíl: Transplantace tenkého střeva je ustálená léčebná metoda pro pacienty se selháním tenkého střeva. Cílem studie bylo zvládnout chirurgickou techniku, optimalizovat imunosupresivní režimy, diagnostikovat akutní celulární rejekci štěpu na základě celulárních a humorálních ukazatelů. Metody: Celkem jsme provedli 43 transplantací na praseti. První – chirurgická část experimentu byla zaměřena na zvládnutí dvou základních způsobů cévní anastomózy – napojením štěpu na mezenteriální řečiště (skupina n1 = 18) a napojení štěpu na aortu a dolní dutou žílu (skupina n2 = 25). Druhá část experimentu byla zaměřena na hodnocení rejekčních změn při odlišných způsobech imunosuprese. K hodnocení byla použita pouze zvířata, která nezemřela z důvodu technického selhání nebo interních příčin (n= 24). Zvířata byla rozdělena do čtyř skupin (A (n = 3) – autotransplantace, bez imunosuprese; B (n = 7) a C (n = 8) – allotransplantace s imunosupresí tacrolimem resp. v kombinaci se sirolimem; D (n = 6) – allotransplantace bez imunosuprese. Diagnostika rejekce byla provedena histologickým vyšetřením z biopsie štěpu. Jako neinvazivní humorální ukazatel poškození štěpu jsme vyšetřovali hladinu plazmatického citrulinu. Výsledky: Při hodnocení techniky transplantace došlo v první skupině k technickým komplikacím u 12 (67 %) zvířat, ve druhé pouze u 3 (12 %). Při hodnocení rejekčních změn bylo nejdelší přežívání dosaženo u autotransplantací, nejmenší u allotransplantací bez imunosuprese. V obou léčených skupinách jsme významný rozdíl v délce přežívání nezaznamenali (p < 0,05). Ve skupině C byl nižší počet celulárních rejekcí oproti skupinám B a D. Závěry: Experiment umožnil zvládnutí techniky odběru a následné transplantace s menším množstvím chirurgických komplikací v případě vaskulární drenáže do centrálního řečiště. V rámci imunosupresivních režimů jsme nezaznamenali významnější rozdíl při použití monoterapie tacrolimem oproti kombinaci se sirolimem. Histologické hodnocení je zlatým standardem diagnostiky celulární rejekce. Stanovení hladiny plazmatického citrulinu nemá pro bezprostřední hodnocení rejekce význam.

Aim: Transplantation of the small intestine is a standard treatment method in patients with small intestinal failures. The aim of this study was to master the surgical technique, optimalize immunosuppression regimes, diagnose acute cellular graft rejection based on cellular and humoral indicators. Methods: The authors performed a total of 43 transplantation procedures in pigs. The first, surgical part of the experiment was aimed at mastering two principal methods of vascular anastomosis– firstly, connecting the graft with mesenteric vessels (Group n1 = 18) and secondly, connecting the graft with the aorta and the inferior vena cava (Group n2 = 25). The second part of the experiment included assessment of rejection changes in various immunosuppression regimes. Only animals who did not die because of a technical failure of the procedure or due to internal reasons (n=24) were assessed. The study animals were assigned to four groups (A (n = 3) – autotransplantation, without immunosuppresion; B (n = 7) and C (n = 8) – allotransplantation with immunosuppression using tacrolimus, resp. in a combination with sirolimus; D (n = 6) – allotransplantation without immunosuppression. Rejection was diagnosed based on histological examination of the grafts@ biopsy samples. Plasmatic citruline was used as a non- invasive humoral indicator of the graft impairment. Results: Procedural complications were observed in 12 (67%) study animals from the first group, and in 3 (12%) animals from the second group. In the assessment of rejection changes, the longest survival was observed with autotransplantations, the shortest survival period was shown with allotransplantations without immunosuppression. No significant survival differences were demonstrated between the both treated groups. (p < 0.05). Group C showed lower rates of cellular rejections, compared to Group B and D. Conclusion: During the experiment, the authors managed to master the graft collection, as well as the transplantation technique. Lower rates of surgical complications were observed when the graft was supplied by the central vascular system. No significant differencies were observed between the tacrolimus monoterapy regimen and the combination therapy with sirolimus. Histological examination is the golden standard for the cellular rejection diagnostics. Plasmatic citruline has no signifiance in the rejection assessment.

Klinika transplantační chirurgie IKEM Praha

Experimental small intestine transplantation

Lit.: 14