Cíl studie: Cílem práce je srovnat výsledky ošetření diafyzárních zlomenin radia a ulny pomocí úhlově stabilní dlahy LCP (Synthes, Švýcarsko) a nitrodřeňového hřebování ForeSight (Smith&Nephew, USA). Materiál a metoda: V prospektivní studii je zhodnoceno 80 pacientů se 115 zlomeninami předloketních kostí rozdělených podle typu fixace do dvou stejně velkých skupin. Soubor zahrnoval 53 mužů a 27 žen, průměrný věk pacientů byl 36,6 roku (rozsah 18–77 let). Průměrná doba sledování výsledků byla 18 měsíců (rozsah 12–32 měsíců). Pacienti byli periodicky vyšetřování rentgenologicky a souběžně sledovány funkční výsledky. Současně byly hodnoceny komplikace provázející operační léčbu. Výsledky: Ve skupině pacientů ošetřených LCP dlahou jsme zaznamenali dva případy prodlouženého hojení. Ve skupině ošetřené hřebem jsme zachytili čtyři případy prodlouženého hojení, které se zahojily do 18 měsíců bez dalšího chirurgického výkonu. Průměrná doba hojení zlomenin ošetřených hřebem byla 20,5 týdnů (rozsah 9–80 týdnů), v LCP souboru 19,0 týdnů (rozsah 12–46 týdnů). Nezaznamenali jsme staticky signifikantní rozdíl mezi oběmi skupinami v operačním čase, době hojení zlomenin, v pooperační bolestivosti ani v konečných funkčních výsledcích po jednom roce. Prokázali jsme statisticky významné prodloužení hojení ve skupině ošetřené hřebem při pooperační dislokaci fragmentů 3 a více mm proti skupině pacientů s anatomickou repozicí a dislokací do 2 mm (p = 0,015; Anova). Nezaznamenali jsme žádný případ hlubokého infektu. Z komplikací jsme v souboru ošetřeném hřebem zaznamenali dvakrát parciální migraci zajišťovacích šroubů a dvakrát vznik nekompletní synostózy. Ve skupině ošetřeném LCP dlahou jsme zachytili lx případ časné refraktury v místě původní zlomeniny (3 týdny po extrakci). Diskuse: Dosažené výsledky v obou skupinách odpovídají výsledkům v jiných recentních studiích. Přestože je otevřená repozice a vnitřní fixace dlahou považována za standard léčby diafyzárních zlomenin předloktí, je dnes patrný názorový posun na použití hřebů v této indikaci. Vzhledem k zdokonalení těchto implantátů je nutné trend hřebování diafyzárních zlomenin předloktí stále více akceptovat. Závěr: Přes rozdílný koncept fixace zlomenin se jeví oba implantáty jako indikované pro léčbu diafyzárních zlomenin předloktí.

Aim of the Study: The aim of this study is to assess treatment outcomes of diaphyseal radial and ulnar fractures using angle- stable LCP device (Synthes, Švýcarsko), compared to ForeSight intramedullary nailing (Smith&Nephew, USA). Material and Methods: The prospective study included 80 patients with 115 forearm fractures, assigned to two equal groups, based on the fixation method. The group included 53 males and 27 females, the mean age was 36.6 years of age (range 18–77). the mean folow up period was 18 months (range 12–32 months). The patients were repetitevely x-rayed and their functional assessment was performed at the same time. Furthermore, treatment- related complications were also evaluated. Results: Two cases of prolonged healing were recorded in the LCP device treatment group. Four cases of prolonged healing were recorded in the intramedullary nailing group, which healed within 18 months and did not require reoperation. The mean fracture healing time was 20.5 weeks (range 9–80 weeks) in the group with intramedullary nailing, and 19.0 weeks (range 12–46 weeks) in the LCP group. No significat differences in surgery time, healing time, postoperative pain scores or final 1-year functional outcomes were detected between the both treatment groups. Statistically significant prolonged healing was demonstrated in the intramedullary nailing group in cases, where fragment dislocation exceeded 3 mm, compared to a group of patients with anatomical repositioning and dislocation of less than 2 mm (p = 0.015; Anova). No cases of deep infections were recorded. Complications, recorded in the intramedullary nailing group, included the following: partial migration of securing nails in two subjects and incomplete synostosis in two subjects. Complications, recorded in the LCP device group, included: early re-fracturing in the original fracture location in a single subject (3 weeks after extraction). Discussion: The results correspond with outcomes of other recent studies. Although open repositioning and internal fixation is considered a standard treatment method in forearm diaphyseal fractures, recently changing opinion on the use of nails in this indication is apparent. Considering ongoing improvements of these implants, the trend of nailing should be more widely accepted. Conclusion: Although their concept of fracture fixation is different, the both implants appear indicated for the management of forearm diaphyseal fractures.

1 ortopedická klinika 1 LF UK a FN Motol Praha

Management of diaphyseal forearm fractures using LCP angle- stable fixation devices and intramedullary nailing

Lit.: 21