Úvod: Četnost použití dlouhodobých levostranných implantabilních mechanických srdečních podpor (LVAD) se stále zvyšuje. Akutní dysfunkce nebo selhání pravé komory po implantaci LVAD má významný vliv na morbiditu a mortalitu pacientů. Cílem práce bylo zhodnocení léčby dysfunkce pravé komory po implantaci LVAD. Metodika: U souboru 21 pacientů s implantovaným HeartMate II® LVAD v období prosinec roku 2006 až duben roku 2009 jsme retrospektivně zhodnotili základní předoperační parametry charakterizující stav kardiovaskulárního systému a orgánové funkce před implantací LVAD, použitou farmakologickou a mechanickou podporu pravé komory po implantaci a celkové klinické výsledky k 30. červnu 2009. Výsledky: LVAD byl implantován 18 mužům a 3 ženám s průměrným věkem 48,7 +/- 11,2 let. Převažující diagnózou byla dilatační kardiomyopatie (9 pacientů; 42,9 %) a indikací most k transplantaci srdce (19 případů; 90,4 %). Farmakologická podpora funkce pravé komory po zavedení LVAD zahrnovala dobutamin (21 pacientů; 100 %), milrinon (21 pacientů; 100 %), izoprenalin (1 pacient; 4,8 %) a levosimendan (5 pacientů; 23,8 %). Podání levosimendanu bylo u 2 (9,5 %) pacientů v pooperačním období nezbytné zopakovat. Inhalační oxid dusnatý byl aplikován 14 (66,7 %) pacientům. I přes maximální farmakologickou podporu jsme museli ve 3 (14,3 %) případech zavést pravostrannou mechanickou podporu (RVAD). Přemostění do transplantace srdce bylo úspěšné u 9 (42,8 %) pacientů; v jednom (4,8 %) případě došlo k úspěšné explantaci LVAD; 6 (28,6 %) pacientů žije dosud s LVAD; 5 (23,8 %) pacientů zemřelo s implantovaným LVAD. Závěr: Po implantaci LVAD je nezbytná agresivní farmakologická a v některých případech i mechanická podpora funkce pravé komory, aby byla zajištěna adekvátní funkce LVAD, a tím minimalizována morbidita a mortalita.

The frequency of long-term left ventricular assist device (LVAD) implantation is increasing. Acute right ventricular dysfunction or right ventricular failure after LVAD implantation has important influence on morbidity and mortality. The aim of our study was to assess the management of right ventricular dysfunction after LVAD implantation. METHODS: The study group comprised 21 patients with implanted HeartMate II LVAD since December, 2006 to April, 2009. We evaluated in retrospective fashion baseline parameters of cardiovascular and other organ systems before LVAD implantation, applied pharmacological and mechanical support for the right ventricle, and important clinical outcomes to the end ofJune, 2009. RESULTS: LVAD was implanted in 18 men and 3 women with mean age of 48.7 +/- 11.2 years. The most frequent diagnosis was dilatational cardiomyopathy (9 patients; 42.9%), and the most frequent indication for implantation was bridge-to-transplantation (19 patients; 90.4%). Pharmacological support of the right ventricle after LVAD implantation comprised dobutamine (21 patients; 100%), milrinone (21 patients; 100%), isoproterenol (1 patient; 4.8%), and levosimendan (5 patients; 23.8%). In 2 (9.5%) cases there was a need for repeated application of levosimendan during postoperative course. Inhalational nitric oxide was used in 14 (66.7%) patients. Despite extensive pharmacological support, 3 (14.3%) patients needed right ventricular assist device (RVAD) implantation. Most patients (9; 42.8%) survived to heart transplantation; in one (4.8%) case LVAD was successfuly explanted; 6 (28.6%) patients is living with LVAD; 5 (23.8%) patients died during LVAD support. CONCLUSION: After LVAD implantation there is a need for aggressive pharmacological, and in some cases mechanical, support of the right ventricular function to provide adequate blood flow to LVAD in order to minimize morbidity and mortality.

Klinika anesteziologi a resuscitace Kardiocentrum IKEM Praha

Right ventricular dysfunction after left ventricular assist device implantation

Pravostranné selhání po implantaci levostranné mechanické srdeční podpory - editorial.

Lit.: 31