Prediktivní genetika používá genetické testy k odhadu rizika u asymptomatických osob. Protože u multifaktoriálních onemocnění pracuje prediktivní genetická analýza se zjištěními, která dovolují širší výklad, má u jednoznačně podmíněných chorob (monogenních) s vysokou penetrací větší výpovědní hodnotu než u multifaktoriálních (polygenních) onemocnění s vysokou účastí faktorů prostředí. Na patogenezi většiny "civilizačních" (multifaktoriálních) onemocnění včetně diabetu se neúčastní odděleně dědičnost a faktory prostředí, ale zásadní roli hrají interakce mezi nimi. Nová klasifikace diabetu vychází z implementace nejen nových etiopatogenetických, ale i genetických výzkumů. Diabetes mellitus 1. typu (DM1T) je polygenní multifaktoriální choroba, genetická složka přináší asi polovinu rizika a negenetická složka druhou polovinu. Studium autoimunitního charakteru DM1T ve spojení s genetickou analýzou přinese v budoucnu i nové poznatky v predikci DM1T. Zmíněny jsou nové poznatky molekulární genetiky týkající se některých specifických typů diabetu. Problematika dědičnosti u diabetes mellitus 2. typu (DM2T) je ještě komplikovanější. Onemocnění má polygenní charakter a na fenotypu nemocného s DM2T se kromě významné účasti faktorů zevního prostředí uplatňují nejméně tři, ale možná desítky různých genetických variací. V současnosti se za nejvíce slibné jeví výsledky analýz na úrovni celého genomu. V současné době je reálným východiskem predikce a prevence DM2T současné pojetí prediabetu. Multifaktoriální, multimarkerový přístup, který vychází z pochopení nových patofyziologických faktorů DM2T, se snaží vytvořit "mapu" fyziologie prediabetu, a pokud se k těmto testům přiřadí sofistikované metody genetické předpovědi DM2T, postoupili bychom výrazně v metodice predikce diabetu. Zatím je však prediktivní genetika limitována interpretací genetické predispozice a individualizací míry rizika. Při interpretaci je nesporně nutná spolupráce s klinikem a výsledky genetických analýz nelze zatím nekriticky přeceňovat. Prediktivní medicína však nesporně naplňuje preventivní zaměření současné medicíny a genetická analýza je perspektivní diagnostickou metodou.

Predictive genetics uses genetic testing to estimate the risk in asymptomatic persons. Since in the case of multifactorial diseases predictive genetic analysis deals with findings which allow wider interpretation, it has a higher predictive value in expressly qualified diseases (monogenous) with high penetration compared to multifactorial (polygenous) diseases with high participation of environmental factors. In most “civilisation” (multifactorial) diseases including diabetes, heredity and environmental factors do not play two separate, independent roles. Instead, their interactions play a principal role. The new classification of diabetes is based on the implementation of not only ethiopathogenetic, but also genetic research. Diabetes mellitus type 1 (DM1T) is a polygenous multifactorial disease with the genetic component carrying about one half of the risk, the non‑genetic one the other half. The study of the autoimmune nature of DM1T in connection with genetic analysis is going to bring about new insights in DM1T prediction. The author presents new pieces of knowledge on molecular genetics concerning certain specific types of diabetes. Issues relating to heredity in diabetes mellitus type 2 (DM2T) are even more complex. The disease has a polygenous nature, and the phenotype of a patient with DM2T, in addition to environmental factors, involves at least three, perhaps even tens of different genetic variations. At present, results at the genom‑ wide level appear to be most promising. The current concept of prediabetes is a realistic foundation for our prediction and prevention of DM2T. A multifactorial, multimarker approach based on our understanding of new pathophysiological factors of DM2T, tries to outline a “map” of prediabetes physiology, and if these tests are combined with sophisticated methods of genetic forecasting of DM2T, this may represent a significant step in our methodology of diabetes prediction. So far however, predictive genetics is limited by the interpretation of genetic predisposition and individualisation of the level of risk. There is no doubt that interpretation calls for co‑ operation with clinicians, while results of genetic analyses should presently be not uncritically overestimated. Predictive medicine, however, unquestionably fulfills the preventive focus of modern medicine, and genetic analysis is a perspective diagnostic method.

Diabetologické centrum Interní kliniky IPVZ Praha a Krajské nemocnice T Bati a s Zlín

Diabetes and predictive medicine - parallax of the present time

11. celostátní diabetologické sympozium, Hradec Králové, 5.-6. června 2009

Lit.: 103