Přes výrazně narůstající počet a nadějné výsledky katetrizačních ablací a kardiochirurgických výkonů k ovlivnění fibrilace síní (FS) zůstává v současnosti hlavním léčebným postupem u různých forem FS medikamentózní léčba. Uplatňují se dvě hlavní strategie této léčby: kontrola srdeční frekvence a kontrola srdečního rytmu. Klíčové postavení má antitrombotická léčba. K obnovení a udržení sinusového rytmu jsou používána u pacientů bez strukturálního srdečního postižení především tři antiarytmika – propafenon, sotalol, flekainid – a u pacientů s mírným strukturálním kardiálním postižením je to dronedaron, případně sotalol. U pacientů s významným strukturálním postižením srdce je vhodným antiarytmikem amiodaron. Je třeba dodržovat zásadu pro výběr a dávkování antiarytmika u FS, podle níž je hlavním kritériem bezpečnost antiarytmika, a to s ohledem na základní kardiovaskulární a nekardiální onemocnění jednotlivého pacienta a na jeho schopnost metabolizace daného léku a potenciální lékové interakce. Perspektivně lze očekávat, že budou k dispozici antiarytmika nová, selektivní pro síňový myokard. Ta by neměla mít proarytmický potenciál ohrožující pacienta komorovými arytmiemi a měla by být použitelná i u pacientů se strukturálním srdečním postižením. Studován je též efekt léčiv, která potlačují vývoj arytmogenního substrátu v síních (inhibitory ACE, sartany, statiny aj.), a mají tedy antiremodelační účinek. Léky mohou být podávány k posílení efektu nefarmakologické léčby v rámci tzv. hybridní terapie.

Despite the considerable Increase in and promising outcomes of catheter ablations and cardiac surgery procedures for atrial fibrillation (AF) management, drug therapy remains the mainstay of treatment of different forms ofAF. Two main therapeutic strategies are used: heart rate control and heart rhythm control. Antithrombotic therapy plays the key role. Three anti-arrhythmic drugs - propafenone, sotalol, and flecainide - are primarily used for sinus rhythm restoration and maintenance in patients without structural heart disease while dronedarone and possibly sotalol are prescribed to patients with minor stmctural heart disease. A suitable anti-arrhythmic drug for patients with severe structural heart disease is amiodarone. The selection and dosage of anti-arrhythmic drugs in AF should be guided by the main criterion, i.e. drug safety with reference to the underlying cardiovascular disease and other non-cardiac conditions of each patient and his/her capacity to metabolize the drug and to drug-drug interactions. There is a prospect for novel anti-airhythmic dmgs that would be selective for the atrial myocardium. They should be devoid of the pro-arrhythmic potential to cause life-threatening venthcular arrhythmias and should be usable even in patients with stmctural heart disease. The therapeutic potential of drugs that may prevent the anfiythmogenic substrate forAF (ACE inhibitors, sartans, statins, etc.) and thus have an anti-remodelling effect is also under study. The drugs may be used in hybrid therapy to enhance the benefits of non-pharmacological therapy.

Klinika kardiologie IKEM Praha

Antiarrhythmic drug therapy of atrial fibrillation

Lit.: 43