Některé předchozí studie nalezly asociaci mezi zvýšenou hladinou cholesterolu (> 200 mg/dl neboli > 5,17 mmol/1) a nedostatečnou odpovědí na léčbu antidepresivy u pacientů s depresivní poruchou. Cílem předkládané studie je ověřit, zda hladina cholesterolu před léčbou souvisí S odpovědí na léčbu různými antidepresivními intervencemi u pacientů s depresivní poruchou. Metody: 104 pacientů s depresivní poruchou, kteří nedosáhli zlepšení po předchozím léčebném pokusu, bylo zařazeno do otevřeného sledování v trvání alespoň 4 týdnů. Volba nové antidepresivní intervence (monoterapie, kombinace či augmentace) byla vedena kliniekým úsudkem lékaře. Před začátkem nové léčby byla u všech pacientů stanovena hladina cholesterolu a jeho frakcí. Za zvýšenou hladinu cholesterolu byly považovány hodnoty > 5,17 mmol/l (> 200 mg/dl) a odpověď na léčbu byla stanovena jako > 50% pokles skóru V stupnici Montgomeryho a Äsbergové pro posuzování deprese (MADRS). Výsledky: Na konci sledování 50 pacientů (48 %) odpovědělo na léčbu a u 46 pacientů (44 %) byla zjištěna zvýšená vstupní cholesterolémie. Nenalezli jsme rozdíl v podílu pacientů se zvýšenou hladinou cholesterolu ani v hodnotách vstupního cholesterolu mezi respondéry nonrespondéry na léčebné intervence ani souvislost mezi hladinou cholesterolu a změnou psychopatologie v průběhu a na konci sledování. Výsledek zůstal beze změn i po zohlednění potenciálně zavádějících faktorů (věk, pohlaví, body-mass index, délka a typ léčby apod.) Zaver: V našem souboru pacientů s depresivní poruchou jsme nenalezli souvislost mezi vstupní hladinou cholesterolu a odpovědí na léčbu různými antidepresivními intervencemi.

Some previous studies reported that elevated serum cholesterol levels ( > 200 mg/dl or > 5,17 mmol/l) were associated with poorer response to antidepressant treatment in patients with depressive disorder. The aim of this study was to examine the relationshi p between pretreatment serum cholesterol levels and clinical response to treatment with different antidepresants among inpatients with de pressive disorder. Methods: One hundred and four inpatients with depressive disorder who did not respond to previous treatment were enrolled in open study and then followed for at least 4 weeks. New treatment (different antidepressant monotherapies, combinations or augmentati - ons) was chosen according to clinical judgment. Before starting new treatment serum cholesterol levels were obtained for all pa tients. Cholesterol levels were classified as either elevated ( > 200 mg/dl) or nonelevated. Clinical response was defined as > 50% decrease in the Montgomery Åsberg Depression Rating Scale (MADRS) score at endpoint compared to baseline. Results: Fifty patients (48 %) were classified as responders at endpoint of study and forty-six patient (44 %) were indentified as havin g elevated cholesterol levels at baseline. We found no difference in the proportion of patients with elevated cholesterol as well as no difference in pretreatment cholesterol level cholesterol between responders and nonresponders. Furthermore, we did not reveal asso ciati- on between cholesterol level and change of psychopathology over the study. The result remained unchanged even when taking into ac- count the potentially confounding factors (age, gender, body-mass index, length and type of treatment, etc.) Conclusion: We did not demonstrate association between pretreatment cholesterol level and response to treatment in depressive disorder.

Psychiatrické centrum Praha 3 LF UK Praha

Cholesterol and response to treatment in patients with depressive disorder prospective study

Lit.: 31