Autor se zamýšlí nad úskalími diferenciální diagnostiky mezi migrénami, především pak s aurou, a epilepsiemi ložiskovými (fokálními, parciálními) idiopatickými, zejména potom věkově vázanými benigními. Tyto diagnózy patří v ambulantní praxi dětského neurologa k nejčastějším. Poukazuje na podobnost obou jednotek z pohledu anamnestických údajů, klinických obrazů i normálních výsledků pomocných vyšetření včetně strukturálních zobrazení mozku, upozorňuje rovněž na obdobné terapeutické postupy a prognostické aspekty. Rozhodujícím rozlišujícím vyšetřením zůstává EEG, přičemž správná interpretace nálezů ve smyslu elektro-klinické korelace nemusí být mnohdy vůbec jednoznačná. Autor rovněž zdůrazňuje, že diagnostické rozvahy mohou být značně komplikovány jejich současným výskytem nebo vzájemnými přechody v čase u téhož pacienta či případnými kombinacemi s dalšími neepileptickými záchvaty, což v dětském věku určitě není ničím neobvyklým. Uvedené se týká nejen klinických obrazů, které především v nejnižších věkových kategoriích jsou mnohdy atypické a děti navíc často nedokáží své potíže relevantně popsat, ale také EEG vzorců.

The author discusses the pitfalls of differential diagnosis between migraines, particularly those with aura, and idiopathic focal (partial) epilepsies, particularly benign, age-related ones. These diagnoses are among the most common in the outpatient practice of a paediatric neurologist. The author points out to the similarity of both entities in terms of medical history data, clinical presentations, and normal results of auxiliary examinations, including structural brain imaging, and highlights the similar therapeutic strategies and prognostic aspects. EEG remains a decisive examination tool for distinction; nevertheless, correct interpretation of findings in terms of electroclinical correlation may not always be unequivocal. The author also emphasizes that diagnostic considerations may be greatly complicated by their concurrent presence or mutual transitions over time in the same patient, or by possible combinations with other non-epileptic seizures, which is not an uncommon occurrence in paediatric age. The above applies not only to clinical presentations that, particularly in the lowest age groups, are often atypical, with children being frequently unable to describe their complaints in a relevant way, but also to EEG patterns.

Ambulance dětské neurologie Blansko

Migraine or epilepsy – an outpatient paediatric neurologist's dilemma

Literatura