Většina žhářských útoků je motivovaná mstou. Žháři obecně nejsou charakterizováni násilím vůči druhým lidem, ale agrese při zakládání požárů hraje významnou roli. Jen malá část žhářů zakládá oheň pro vlastní potěšení. Existuje nějaký vztah mezi pyromanií a pyrofilií, nebo to jsou dvě rozdílné diagnostické jednotky? Studium problematiky komplikuje nejednotnost chápání těchto pojmů. Pacienti s diagnózou patologického žhářství mohou vykazovat příznaky pyromanie i pyrofilie (reaktivita na podněty s ohněm při phalopletysmografii). Možným vysvětlením je souvislost motivačních systémů - sebeprosazovacího a sexuálního. Z neurobiologického hlediska mají impulzivní žháři (pyromani) snížené koncentrace me tabolitů monoaminů v mozkomíšním moku. Tuto sníženou koncentraci mají i žháři, kteří zapalují opakovaně. Snížená hladina serotoninu má i prediktivní hodnotu. Při převaze impulzivity dostupné prameny podporují nasazení léků zvyšujících hladinu serotoninu a při fetišismu ohně útlum libida. Většina patologických žhářů nezná motivaci svého puzení a zároveň mu obtížně odolává. Jednání žhářů přitom může mít nedozírné následky. U nás ani ve světě neexistuje standardizovaná léčba pro pyromany a pyrofily Pochopení a přijetí odchylnosti motivace vyžaduje komplexní přístup a velkou časovou investici. Přínosem by byla centralizace této problematiky do jednoho místa v České republice, např. v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy. Údaje z literatury jsou v článku porovnávány s nálezy ze sedmi chorobopisů patologických žhářů, kteří prošli sexuologickým oddělením Psychiatrické nemocnice Kosmonosy. Zahrnuty jsou i kazuistiky pyromanie a pyrofilie.

A majority of pyromaniac attacks is driven by revenge. In general, pyromaniacs are not characteristic for their violence towards others, but aggression plays an important role when starting fire. Only a small part of pyromaniacs starts a fire for personal pleasure. Is there a relationship between pyromania and pyrophilia? Are the two different diagnostic units? The study of this question is complicated due to inconsistency of understanding the terms. Patients diagnosed with pathological pyromania may show signs of both pyromania and pyrophilia (reactivity to fire stimuli during phalloplethysmography tests). How to view such patients? A possible explanation is the connection between self-asserting motivational system and sexual motivational system. From neurobiological view, impulsive pyromaniacs show lower concentrations of monoamine metabolites in their cerebrospinal fluid. Such lowered concentration also occurs in pyromaniacs who start fires repeatedly. Lower serotonin level also has a predictive value. Available data support administration of drugs increasing serotonin levels for impulsivity predominance; and libido suppression for fire fetishism. A majority of pathological pyromaniacs do not know the motivation for their compulsion. They find it difficult to face the compulsion, and their behaviour may have unforeseeable consequences. A standardised treatment for patients with pyromania and pyrophilia does not exist anywhere in the world. Complex approach and time are required to both understand and accept the motivational deviation. It would be desirable to centralise this question into a single place in the Czech Republic, such as the Kosmonosy Psychiatric Centre. I compare literature findings with diagnosis from 7 case records of pathological pyromaniacs, who spent time in the Sexology Ward of the Kosmonosy Psychiatric Centre; including case studies of pyromania and pyrophilia.

Sexuologické oddělení a ambulance Psychiatrické nemocnice Kosmonosy

Is there a relationship between pyromania and pyrophilia?

Literatura