Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) hraje významnou úlohu v terapii srdečního selhání u pacientů s nízkou ejekční frakcí. Nicméně, signifikantní část pacientů se po implantaci SRL přístroje nezlepší. Optimalizace atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu může pomoct zlepšit klinický stav pacientů. Cíl: Cílem práce je porovnat optimalizaci atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu pomocí neinvazivního měření plochy pod křivkou transaortálního průtoku (aortic VTI) a pomocí invazivního měření maximální hodnoty první derivace tlaku v levé komoře (LVdP/dtmax) a pomocí algoritmu QuickOpt. Metodika: Patnáct non-responderů bylo optimalizováno neinvazivně – pomocí aortic VTI v porovnání s metodou QuickOpt. Kontrolní vyšetření bylo provedeno za tři měsíce: klinické a echokardiografické vyšetření. Deset non-responderů bylo optimalizováno invazivně – pomocí LVdP/dtmax v porovnání s metodou QuickOpt. Kontrolní vyšetření bylo provedeno za tři měsíce: klinické a echokardiografické vyšetření. Výsledky: Ve skupině s neinvazivní optimalizací (věk 74,3 roku [65,3; 84,3], 83,4 % mužů, etiologie: 66 % ischemická choroba srdeční, třída NYHA před optimalizací III v 66,7 %, III–IV ve 33,3 %, ejekční frakce levé komory 23,0 % [15,0; 32,0]) jsme nepotvrdili korelaci optimálního atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu zjištěného pomocí obou metod. Optimalizace měla vliv na zkrácení komplexu QRS. Po třech měsících sledování nebyla nalezena statisticky signifikantní změna v ejekční frakci a jiných parametrech ultrazvukového vyšetření či třídy NYHA. Ve skupině pacientů s invazivní optimalizací (věk 76,7 roku [66,6; 82,4], 90 % mužů, etiologie: 60 % ischemická choroba srdeční, třída NYHA před optimalizací III v 50 %, III–IV v 50 %, ejekční frakce levé komory 29,5 % [10,0; 35,0]) jsme nepotvrdili korelaci optimálního atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu zjištěného pomocí obou metod. Optimalizace měla vliv na zkrácení komplexu QRS. Po třech měsících jsme zjistili zlepšení ejekční frakce levé komory, ale ostatní echokardiografické parametry či třída NYHA zůstaly nezměněny. Závěr: Použití měření plochy pod křivkou transaortálního průtoku při optimalizaci srdeční resynchronizační léčby nepřineslo pacientům non-responderům užitek – echokardiografické parametry ani třída NYHA se při tříměsíčním sledování nezměnily. Použití invazivního měření maximální hodnoty první derivace tlaku v levé komoře vedlo ke zlepšení ejekční frakce, třída NYHA však zůstala nezměněna.

Background: Cardiac resynchronization therapy plays important role in treatment of heart failure patients with low left ventricular ejection fraction. However, a significant number of patients do not improve after implantation. Optimization of atrioventricular and interventricular delay could improve clinical status of these patients. Objectives: The purpose of this study was to compare optimization of atrioventricular (AV) and interventricular (VV) delays with aortic velocity-time integral (VTI) and with maximal value of the first derivative of a left ventricular pressure signal (LVdP/dtmax). Methods: Fifteen non-responders were optimized with aortic VTI method and QuickOpt. After 3 months the follow up echocardiography and clinical evaluation were done. Ten non-responders were optimized with LVdP/dtmax and QuickOpt. After 3 month follow up echocardiography and clinical evaluation were done. Results: In the first group of patients (age 74.3 years [65.3, 84.3], 83.4% male, etiology: 66% ischemic heart disease, NYHA class before optimization III 66.7%, III–IV 33.3%, LVEF 23.0% [15.0; 32.0]), no correlation between AV and VV delays setting obtained from aortic VTI and QuickOpt was found. Optimization generated shorter QRS complex. After 3 months of follow up, there was no change in echo parameters or NYHA class. In the second group of patients (age 76.7 years [66.6, 82.4], 90% male, etiology: 60% ischemic heart disease, NYHA class before optimization III 50%, III–IV 50%, LVEF 29.5% [10.0; 35.0]), no correlation between AV and VV delays setting obtained from LVdP/dtmax and QuickOpt was found. Optimization in this group of patients also generated shorter QRS complex. After 3 months, increase in LVEF was observed, but other echo parameters and NYHA class remained unchanged. Conclusion: Using aortic VTI guided optimization in CRT devices did not bring any profit for non-responder patients. Echocardiography parameters and NYHA status did not change in 3 month follow up. Using invasive LVdP/dtmax leads to a change in left ventricular ejection fraction, but NYHA class remains unchanged.

Institut biostatistiky a analýz Lékařské a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno Česká republika

Interní kardiologická klinika Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno Brno Česká republika

Optimization of cardiac resynchronization therapy in non-responders

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura