Úvod: U pacientů po transplantaci srdce dochází často ke zhoršení renálních funkcí. V běžné klinické praxi se k hodnocení funkce ledvin používá sérový kreatinin a glomerulární filtrace. Tyto tradiční markery však nejsou schopné detekovat počínající stadia postižení ledvin, kdy ještě nedošlo ke zhoršení glomerulární filtrace, ale v moči se již objevují proteiny uvolněné z poškozených tubulárních buněk. Ve své práci jsme se zaměřili na hodnocení mikroalbuminurie, cystatinu C, lipocalinu-2 (NGAL) a α1-mikroglobulinu (A1M). Cílem: bylo posoudit vztah měřených biomarkerů k renálním funkcím v průběhu šestiměsíčního sledování. Metody: Do studie jsme zařadili 77 pacientů, kteří podstoupili ortotopickou transplantaci srdce (OTS) v období od 10/2010 do 8/2012, hodnocení funkce ledvin po šesti měsících bylo provedeno u 50 pacientů. Vzorky krve a moči byly měřeny standardními laboratorními metodami. Koncentrace sérového cystatinu C a NGAL v moči byly stanoveny automatizovanou imunoanalýzou (Abbott, Architect), A1M byl hodnocen nefelometricky (Beckman, Immage). Odhad glomerulární filtrace (eGFR) byl proveden z koncentrace cystatinu C v séru. Index ACR (g/mol) byl vypočten jako poměr močového albuminu a kreatininu. Výsledky: Porucha funkce ledvin hodnocená podle sérové koncentrace cystatinu byla spojena se zvýšenými koncentracemi A1M a NGAL. Zvýšená koncentrace A1M v moči třicátý den a šestý měsíc korelovala se zvýšením cystatinu C v séru šestý měsíc po OTS (p < 0,05 a p < 0,001). Zvýšení hodnoty NGAL v moči třetí den po transplantaci bylo spojeno se zvýšením sérového cystatinu šestý měsíc po transplantaci (p < 0,01). Hodnocení NGAL bezprostředně po OTS a v prvních dvou dnech nemělo výpovědní hodnotu. Významná porucha funkce ledvin (nutnost použití eliminační metody v časném pooperačním období pro akutní renální selhání) byla spojena s vyšší hodnotou NGAL třetí den po OTS ve srovnání s pacienty bez eliminační metody (p < 0,01). Mikroalbuminurie (resp. index ACR) poskytuje jinou informaci než hodnota A1M. V průběhu sledování se hodnota indexu ACR postupně normalizovala, ve třetím měsíci po transplantaci má zvýšené hodnoty ACR pouze 16 % pacientů. Naopak A1M v moči zůstává zvýšený ve třetím měsíci u 56 % pacientů. Korelace mezi ACR a A1M je 0,372 pro všechny párové hodnoty (n = 510, p < 0,0001). Hodnota sérového cystatinu > 1,5 mg/l desátý den po OTS byla spojena s horší prognózou (úmrtí, p < 0,05). Závěr: Tato studie ukázala, že stanovení A1M a NGAL třetí den po transplantaci může předpovědět funkční stav ledvin za šest měsíců po OTS. Zvýšení sérového cystatinu C desátý den po OTS bylo spojeno s horší prognózou.

Introduction: Renal dysfunction is a frequent complication after heart transplantation (HTx). It is mainly a result of ischaemic-reperfusion injury and/or the use of calcineurin inhibitors (CNIs). Serum creatinine and glomerular filtration rate (GFR) are widely used parameters for evaluation of renal function. However, serum creatinine is not accurate indicator, especially when kidney function changes. In our study, we focused on the assessment of microalbuminuria, cystatin C, lipocalin-2 (NGAL) and alpha-1-microglobulin (α-1M). Aim: To describe the association between the measured biomarkers and renal functions during 6 months of follow-up. Methods: We studied 77 patients undergoing HTx (mean age 50.1 ± 12.8, 64 males/13 females), using serial blood and urine sampling up to 6 months after the transplant. Serum cystatin C and NGAL were estimated by automated immunoanalysis (Abbott, Architect), α-1M was evaluated using nephelometry (Beckman, Immage). Estimation of glomerular filtration rate (eGFR) was based on serum concentrations of cystatin C. ACR ratio (g/mol) was calculated as the ratio of urinary albumin and creatinine. Results: Renal dysfunction evaluated using the serum concentrations of cystatin was associated with increased concentrations of α-1M and NGAL. Elevated urinary concentration of α-1M on day 30 and during month 6 correlated with increased serum concentration of cystatin C during month 6 after HTx (p < 0.05 and p < 0.001, respectively). Elevated urinary concentration of NGAL on day 3 after HTx was associated with increase in the serum concentration of cystatin during month 6 after HTx (p < 0.01), however, no correlation was found with cystatin C early after surgery. Patients with impaired renal function (necessity to use an elimination method) showed significantly higher serum NGAL on day 3 after HTx than in patient without renal impairment (p < 0.01). The value of albumin/creatinine ratio (ACR) gradually normalized during the follow-up, increased ACR being seen in only 16% of patients during month 3 after HTx. On the contrary, the urinary concentration of α-1M remains elevated during month 3 in 56% of patients. As for the association between ACR and α-1M, correlation coefficients were 0.372 for all paired values (n = 510, p < 0.0001). Serum cystatin C concentration values above 1.5 mg/L on day 10 after HTx were associated with worse prognosis (increased risk of death, p < 0.05). Conclusion: The study has shown that evaluation of α-1M and NGAL on day 3 after the transplantation can predict the renal function 6 months after HTx. Increased serum cystatin C concentration on day 10 after HTx is associated with worse prognosis.

Klinika kardiologie Institut klinické a experimentální medicíny Praha Česká republika

Klinika kardiovaskulární chirurgie Institut klinické a experimentální medicíny Praha Česká republika

Pracoviště laboratorních metod Institut klinické a experimentální medicíny Praha Česká republika

Relationship of cardiorenal biomarkers for prediction of renal dysfunction in patients after heart transplantation

Literatura