Podíl genetických faktorů na rozvoji úzkostných poruch je nejnižší ze všech skupin psychiatrických onemocnění – pouze 20 až 40 %. Rozhodující vliv mají faktory prostředí, zejména psychotraumatizující. Přestože řada genetických asociačních studií již u úzkostných poruch provedena byla, jejich výsledky jsou typicky negativní, nekonzistentní či nereplikované. Prakticky žádný gen není zatím možno označit za kauzální v etiopatogenezi úzkostných poruch. V budoucnu však lze zásadně nové poznatky získat pomocí celogenomových asociačních studií a genetickým výzkumem endofenotypů. Pomohou nám při vývoji nových biologických léčebných postupů úzkostných poruch.

Heritability of anxiety disorders is the least of all psychiatric diseases – only 20 to 40 %. Environmental factors, especially the psychotraumatizing ones, are deciding. Although series of genetic association studies in anxiety disorders have already been performed, their results are typically negative, inconsistent, or non-replicated. On the present day, practically no gene can be considered as a causative one in the etiopathogenesis of anxiety disorders. A basically new knowledge can be attained by whole-genome association studies and genetic analyses of endophenotypes in the future. It will be useful in our finding of modern biological therapies in anxiety disorders.

Katedra interních oborů Ostravská univerzita v Ostravě LF a Oddělení psychiatrické FN Ostrava

Psychiatrická klinika Univerzita Karlova Praha LF v Hradci Králové a FN Hradec Králové

Ústav ošetřovatelství Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě

Genetics of anxiety disorders

Literatura