Akutní srdeční selhání je jednou z nejčastějších příčin hospitalizace, přitom nemocní s tímto onemocněním mají velké riziko rehospitalizace či úmrtí. Stále jsou hledány léky, které by tento stav zvrátily. Pozitivně inotropní léky u pacientů s těžkým akutním srdečním selháním pomáhají překonat nejkritičtější období hemodynamické nestability a přinášejí symptomatickou úlevu. Přes nepochybný okamžitý klinický přínos většina pozitivně inotropních léků ale nezlepšuje či dokonce zhoršuje dlouhodobou prognózu nemocných, a to zejména nemocných s ischemickou chorobou srdeční. Kalciový senzitizér levosimendan oproti starším inotropikům zvyšuje kontraktilitu myokardu bez zvýšení spotřeby kyslíku. Má menší proarytmogenní efekt a výhodou je možná kombinace s betablokátory. Současně způsobí vazodilataci tepen a žil včetně koronárního řečiště, což může mít význam zejména při ischemii myokardu. V metaanalýzách klinických studií levosimendan prokázal svou účinnost v kardiochirurgické perioperační péči. Zlepšuje hemodynamiku, redukuje rozsah myokardiálního poškození a v neposlední řadě snižuje perioperační mortalitu. U nemocných s akutní dekompenzací chronického srdečního selhání pozitivní vliv levosimendanu na dlouhodobé přežívání není tak zřejmý. Přes určité kontroverze levosimendan představuje pro vybrané stavy účinný nástroj k přemostění kritického stavu.

Acute heart failure is one of the most common causes of hospitalisation and patients with this disease have a high risk of rehospitalisation or death. Drugs are being sought that would reverse this condition. Positive inotropic agents in patients with severe acute heart failure aid in overcoming the most critical period of haemodynamic instability and bring symptomatic relief. Despite unquestionable immediate clinical benefit, however, the majority of positive inotropic agents do not improve and even worsen the long-term prognosis of patients, particularly of those with ischaemic heart disease. In comparison with the older inotropes, levosimendan, a calcium sensitiser, increases myocardial contractility without increasing oxygen consumption. It has a minor proarrhythmogenic effect and provides the advantage of a possible combination with beta blockers. Simultaneously, it causes vasodilatation of arteries and veins, including the coronary vascular bed, which can be of significance particularly in myocardial ischaemia. In meta-analyses of clinical trials, levosimendan has proved its efficacy in cardiac surgical perioperative care. It improves haemodynamics, reduces the extent of myocardial damage, and, last but not least, decreases perioperative mortality. In patients with acute decompensation of chronic heart failure, the positive effect of levosimendan on long-term survival is not so evident. In spite of certain controversies, levosimendan represents an effective tool for overcoming a critical state in selected conditions.

Koronární jednotka 3 interní kliniky 1 LF UK a VFN Praha

Levosimendan in current treatment of severe heart failure

Literatura