Úvod: Online psychoterapie je v dnešní době legitimním psychoterapeutickým prostředkem. V roce 2011 byl na webových stránkách Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze spuštěn svépomocný program pro osoby se závislostním chováním na internetu. Cíl: Cílem textuje představit evaluaci tohoto programu, konkrétně popsat základní sociodemografické charakteristiky jeho uživatelů, charakter využívaných služeb a zkušenosti jeho uživatelů včetně případné změny jejich chování. Použité metody: Evaluační výzkum využívající kvantitativní a kvalitativní metody analýzy dat získaných v rámci svépomocného program během prvních 9 měsíců jeho fungování a pomocí evaluačního dotazníkového šetření. Soubor: Data 273 osob, které se zaregistrovaly do svépomocného programu pro osoby se závislostním chováním na internetu, a evaluační dotazníky od 26 respondentů, kteří kladně reagovali na e-mailovou výzvu k jejich vyplnění. Výsledky: Do svépomocného programu se přihlásilo celkem 273 osob (226 za účelem vlastní změny a 47 s úmyslem aplikaci vyzkoušet), 129 žen (47,3%) a 144 mužů (52,7 %). Téměř polovinu souboru tvořily osoby ve věku 19-24 let (46,5 %), druhou nejpočetnější věkovou skupinou byli lidé ve věku od 25 let do 34 (26 %). Polovina osob, které se chtěly opravdu změnit, udávala středoškolské vzdělání s maturitou (52,7%) a třetina pak vysokoškolské vzdělání (29,2 %). Dvě třetiny uživatelů online programu, kteří se chtějí opravdu změnit, byli studenti nebo žáci (65 %). Dvě třetiny osob (65%) vyplnily cokoliv z motivační fáze a cokoliv z fáze změny, do třetí fáze programu (fáze prevence relapsu) se propracovalo 19% uživatelů. Deníček ve fázi změny si založila zhruba polovina uživatelů, kteří zároveň i vyplnili, kolik hodin strávili užíváním rizikové online aplikace v posledních sedmi dnech (51 %), třetina osob (34 %) vyplnila plán, jakým způsobem by chtěla čas na online aplikacích omezit, a pouze 6 % uživatelů vyplnilo zpětně, jak se jim předsevzetí podařilo splnit. Většina uživatelů byla spokojená s nabízenými službami a pro většinu osob byly informace poskytované ve svépomocném programu nové. Změna závislostního chování se podařila téměř polovině osob (11 z 26 osob) účastnících se evaluace, ačkoliv tyto osoby nutně nedokončily celý program. Závěr: Svépomocný program je možnou variantou pro změnu závislostního chování na internetu. Jeho výhodou je, že může zachytit skrytou cílovou populaci, tedy osoby, které by jiným způsobem odbornou pomoc nevyhledaly, což je jev častý zejména v oblasti závislostního chování na internetu. Samotné dokončení programu úzce nekoreluje se změnou chování.

Introduction: Online psychotherapy represents a legitimate psychotherapeutic intervention. A self-help program for people with internet addiction was launched on the website of the Department of Addictology, Charles University in Prague in 2011. Objectives: We evaluate the on-line tool through analysis of the basic socio-demographic characteristics of its users, the nature of services used and the experience of its users, including any changes in their behavior. Method: Quantitative and qualitative methods of analyses of data obtained in the self-help program during the first nine months of its operation and use of the evaluation questionnaire. Participants: 273 people who registered to the self-help program and 26 respondents who responded evaluation questionnaires. Results: Out of the 273 individuals who registered to the self-help program 47 did so with the intention to test the application, 129 women (47.3%) and 144 men (52.7%). Almost half of the sample consisted of persons aged 19 to 24 years (46.5%), the second largest age group was people aged 25 to 34 years (26%). Half of the people who really wanted to change have secondary education (52.7%) and the third a college education (29.2%). Two thirds of online program users, who wanted to change, were students or pupils (65%). Two thirds of people (65%) completed anything of the motivational phase and of the phase of change. Nineteen percent of users worked through the phase relapse prevention. Diary for monitoring phases of change established approximately half of the users; who also filled how many hours spent on risky online applications in the last seven days (51%), one third (34%) completed plan how they would like time to restrict online applications, and only 6% of users completed retrospectively how they managed to accomplish resolution. Most of the users were satisfied with the services offered and for most people the information provided in the self-help program were a new one. In changing addictive behavior succeeded almost half of the people (11 from 26 individuals) involved in the evaluation, although these people necessarily didn't completed the program. Conclusion: Self-help program is a viable option to change addictive behavior on the Internet. Its advantage is that it can capture the hidden target population, i.e. persons who would not otherwise sought a professional help spontaneously, a phenomenon particularly common in addictive behavior on the Internet. The completion of the online treatment program doesn't closely correlate with the change of behavior.

Klinika adiktologie 1 lékařská fakulta Univerzity Karlovy Praha a Všeobecné fakultní nemocnice Praha

Evaluation of an internet addiction online self-help program

Literatura