Úvod: Femorální periprotetická zlomenina při totální náhradě kolenního kloubu může přinášet významné terapeutické problémy. K většině těchto zlomenin dochází u pacientů ve vysokém věku s osteoporózou a sníženým potenciálem k hojení kosti. Cílem léčby je stabilní osteosyntéza s možností časné vertikalizace pacienta. K tomuto cíli vede řada terapeutických možností. Dlahová osteosyntéza zůstává zlatým standardem v léčbě femorálních periprotetických zlomenin při TEP kolenního kloubu. Materiál a metoda: Autoři hodnotí soubor 49 pacientů ošetřených pro periprotetickou zlomeninu dlahovou osteosyntézou v letech 1977–2013. AO1 dlaha byla použita ve dvou případech, AO2 dlaha ve 43 a dlaha s polyaxiálně zaváděnými šrouby (NCB) ve 4 případech. U 4 pacientů byla k výplni defektu použita přídatná spongioplastika, u 10 pacientů cementová plombáž defektu. Výsledky: U obou pacientů ošetřených AO1 dlahou došlo k selhání implantátu. U AO2 dlahy byla zaznamenána úspěšnost 86 %. U dlahy s polyaxiálně zaváděnými šrouby (NCB) nebylo zaznamenáno selhání. U pacientů, kde byla použita k výplni defektu spongiózní kost, nedošlo k selhání, u těch, kde byl defekt vyplněn cementovou plombou, došlo k selhání v jednom případě. U poloviny souboru operovaného před zpřesněním indikací k typu léčby bylo selhání ve 29 %, u druhé poloviny operované po zpřesnění indikací selhala 4 % osteosyntéz. Závěr: Autoři uzavírají, že spíše než sofistikovaný implantát vede k úspěšné léčbě zlomeniny použití propracovaného klasifikačního systému, který vede k indikaci typu osteosyntézy, a korektní provedení osteosyntézy samé.

Introduction: Femoral periprosthetic fracture in patients after total knee arthroplasty can be a serious therapeutic problem. Most of the fractures occur in patients with osteoporosis and decreased potential of fracture healing. The aim of the treatment is stable osteosynthesis with possibility of early verticalisation. Many therapeutic options can lead to this goal. Plate osteosynthesis remains as the gold standard of treatment of femoral periprosthetic fracture above TKA. Material and methods: Authors survey the cohort of 49 patients treated for periprosthetic fracture by splint osteosynthesis within years 1977 – 2013. AO1 plate was used two times; condylar plate was used in 43 cases and splint with poly-axial screws (NCB) in 4 cases. In 4 cases a metaphyseal defect was filled with bone grafts, in 10 cases cement filling was used for filling of the defect. Results: The implant failed in all cases treated with AO1 plate. The success rate of the AO2 plate was 84 %. There was no failure in the group treated with plate with poly-axial screws (NCB). There was no failure in the group treated with bone grafts and there was 1 failure in the group where cement filling was used. The first half of the cohort, which undergone the surgery before indications for osteosynthesis were reformulated, had a failure rate of 26 %. The other half of the patients operated after the indications were narrowed down had a failure rate of 4%. Conclusion: Author conclude that a well-developed classification system, which leads to correct indications of osteosynthesis and correctly performing the osteosynthesis itself, contributes more to the overall therapeutic success than sophisticated implants.

1 ortopedická klinika LF MU FN u sv Anny v Brně

Plate osteosynthesis of femoral periprosthetic fracture around TKA

Literatura