Úvod: Vykloubení ramene dozadu je méně obvyklým a vzhledem k nevýraznému rtg obrazu často přehlédnutým poraněním. Cílem práce je zhodnotit problematiku této diagnózy v traumatologické praxi okresní nemocnice. Soubor a metodika: Reference analyzuje osud 9 pacientů (10 ramen) zachycených ve Slezské nemocnici Opava během 6letého období XII/2007 – XI/2013. Ve skupině primárně ošetřených 336 luxací glenohumerálního kloubu (257 pacientů) se dorzální varianta vyskytla 8x (2,4 %). Nesprávně diagnostikovány byly 4 případy (50 %), zanedbány zůstaly jen dva (25 %). Devátým zařazeným do souboru byl pacient ošetřený sekundárně pro 3 měsíce staré oboustranné postižení (nefiguruje v epidemiologických statistikách). Výsledky a diskuze: Pět případů bylo úspěšně reponováno při prvním vyšetření (jedenkrát s mylnou diagnózou ventrální luxace). Jeden pacient s primárně přehlédnutou luxací se pro bolesti vrátil v tentýž den, byl diagnostikován a úspěšně reponován s několikahodinovým zpožděním. Zbývající 3 případy (4 ramena) byly diagnostikovány s 1–3měsíčním zpožděním a indikovány k operačnímu řešení. Dvěma pacientům (3 ramena) byla provedena otevřená repozice podle McLaughlina (1x v Neerově modifikaci) s výborným (2x) a dobrým (1x) výsledkem, jeden pacient odmítl jakoukoli další léčbu. Závěr: Na dorzální luxaci je nutno myslet v případě poranění ramene s nevýrazným rtg nálezem a blokem rotací vzniklého po nekontrolovaném pádu (kolaps, epilepsie a jiné záchvatovité ztráty vědomí, elektrický proud, polytrauma, high-energy trauma) a u pacienta s amnézií, popř. pod vlivem psychofarmak, alkoholu apod. Největším rizikem přehlédnutí je úrazová pohotovostní služba obsazená lékařem, který se traumatologické péči nevěnuje systematicky. Zastaralé případy lze operačně napravit ke spokojenosti pacienta.

Introduction: Posterior (backward) dislocation of the shoulder is relatively uncommon and because it usually does not show clearly in X-ray images, it tends to remain neglected. The aim of the study is to evaluate the issue of diagnosis of this condition in practice at a district hospital's traumatology department. Methods: The study analyses a group of 9 patients (10 shoulders), treated in Opava, in the Silesian hospital over a 6 year period between XII/2007 and XI/2013. In the group of 336 cases (257 patients) who underwent primary treatment for shoulder dislocations, 8 of them suffered from the posterior variant (2.4%).4 cases we incorrectly diagnosed (50 %) and only two (25%) cases remained neglected. The ninth case included in the file is a patient who was treated secondarily for a 3 months old bilateral dislocation (the case does not figure in epidemiological statistics). Results and discussion: Five cases were reduced successfully at the first examination (once misdiagnosed as an anterior dislocation). One patient with primarily overlooked dislocation returned, because of the pain, on the same day and he was diagnosed and reduced successfully with several hours delay. The remaining 3 cases (4 arms) were diagnosed with one to three - month delay and indicated for surgical treatment. Two patients (3 shoulders) were reduced by open McLaughlin style reduction (1 x in the Neer modification) with excellent (2x) and good (1x) results, one patient refused any further treatment. Conclusion: The posterior dislocation must be considered in cases of injury to the shoulder with inconclusive X-ray findings and a clinical block of rotation arose after an uncontrolled fall (collapse, epilepsy and other types of seizure-induced loss of consciousness, electricity, polytrauma, high-energy trauma) and in patients with amnesia, or under the influence of psychotropic drugs, alcohol, etc. The biggest risk of the oversight is at accident emergency service posts manned by a doctor who does not systematically deal with trauma care. Neglected cases can be surgically remedied to the satisfaction of the patient.

Ortopedické oddělení Slezské nemocnice Opava

Posterior dislocation of the glenohumeral joint in field practice

Literatura