Ve svém článku se snažím ilustrovat, jaký může být přínos stále vzrůstajícího objemu poznatků přicházejících z neurovědního výzkumu pro běžnou psychoterapeutickou praxi. Nejprve se krátce zamýšlím nad vývojem terapeuta, abych obecněji zarámoval osobní konkrétní zkušenost z integrace takových informací do uvažování nad procesem terapie. Využívám k tomu konkrétních příkladů styčných ploch PessoBoyden psychomotorické psychoterapie (PBSP) a Graweho konzistenčně-teoretického modelu. PBSP šířeji představuji jako moderní terapeutickou školu, která se neustále vyvíjí. Její účinnost zatím nebyla ve větším rozsahu zkoumána řádnými studiemi, a tak je zajímavé zjišťovat, jak některé teoretické koncepty i specifická praxe této školy korelují s Graweho závěry. Empirická podstata PBSP se dobře doplňuje s empirickými daty získanými neurovědními postupy.

I try to illustrate in my article a contribution of still growing volume of neuroscientific research findings for a routine psychotherapeutic care. First I am briefly thinking about a development of a therapist, in order to frame widely a personal concrete experience of an integration of such information into the reflection of a therapeutic process. For this purpose I use particular examples of a linkage between Pesso Boyden System Psychomotor (PBSP) and Grawe's consistency-theoretical model. I introduce PBSP more widely as a continuously developing modern therapeutic system. Its effectiveness has not yet been studied in a larger scale by regular studies and therefore it is interesting to discover how some theoretical concepts and a unique practice of this system correlates with Grawe's conclusions. An empiric basis of PBSP matches well with the empiric data obtained by neurosciences.

An enrichment of routine psychotherapeutic care with findings of neurosciences - PBSP and Grawe's model

Literatura