Divertikulární choroba je běžné onemocnění s prevalencí v desítkách procent a s narůstající incidencí. Její výskyt je dáván do souvislosti nejspíše s příjmem potravy s relativně nízkým obsahem vlákniny, ale dalšími rizikovými faktory jsou kouření, užívání opiátů či kortikosteridů, obezita, alkoholismus, kouření a nesteroidní antiflogistika. Většina divertikulóz se nachází v esovitém tračníku, avšak v Asii přibývá i postižení colon ascendens. Incidence divertikulitid bývala přes 10 % všech divertikulóz, nyní se snižuje. Diagnostika se opírá o kliniku, běžnou laboratoř zánětu, koloskopii, ultrazvuk, CT a magnetickou rezonanci. Základem léčby symptomatické divertikulózy jsou léky přinášející úlevu, vláknina, mesalazin, probiotika a nevstřebávající se antibiotika. Divertikulitida s mírným průběhem může být léčena jen hydratací a úpravou dietního režimu. V případě komplikací a sepse se podávají antibiotika. Jako prevence dalších atak se užívají opět probiotika, mesalazin a nevstřebatelná antibiotika v jednoměsíčních intervalech. Poměr operovaných klesá i u akutních stavů a účinnost konzervativní léčby divertikulitid se pohybuje nad 80 %. Absces by měl být primárně léčen nechirurgickou drenáží. I peritonititida může být léčena laparoskopickou drenáží bez nutné následné operace. Elektivní resekce se v minulosti doporučovala po dvou atakách divertikulitid, dnes se zdůrazňuje individuální přístup s ohledem na věk, komorbiditity a charakter postižení. Zvyšuje se podíl resekcí prováděných laparoskopicky. U Hartmannovy operace i primární resekce jsou výsledky prakticky shodné.

Diverticulosis is a common disease with prevalence in tens of percent and a growing incidence. Its occurrence is linked to low-fiber diet, as well as other risk factors, such as smoking, opiate or corticosteroid use, obesity, alcoholism and non-steroid antiflogistics. Most diverticuloses are located in the sigmoid colon, but there are increased numbers of cases where colon ascendens is affected, particularly in Asia. The incidence of diverticulitides used to be over 10% of all diverticuloses, but the number has been going down recently. Diagnosis is based on clinical evaluation, common laboratory tests for inflammation, colonoscopy, ultrasound, CT and MR. Treatment of symptomatic diverculosis consists primarily of drugs that bring relief, fiber, mesalazin, probiotic and non-absorbing antibiotics. Diverculitis with a mild course can be treated simply with hydration and dietary changes. Antibiotics are used in cases of complication and sepsis. For prevention of further attacks, probiotics, mesalazin and non-absorbing antibiotics are administered in monthly intervals. The ratio of patients undergoing surgery is going down even in acute cases and the efficacy of conservative treatment of diverculitides is above 80%. An abscess should be treated with non-surgical drainage. Even peritonitis can be treated with laparoscopic drainage, without the need for surgery. Elective resection used to be recommended after two attacks of diverticulitis, today we emphasise an individual approach, taking into account age, comorbidities and the exact character of the condition. Laparoscopic resections are becoming more prevalent. The results are practically identical for both the Hartmann surgery and primary resection.

Klinika hepatogastroenterologie Institut klinické a experimentální medicíny

Diverticular disease

Literatura