Preeklampsie je závažné onemocnění postihující až 5 % těhotných žen. Samotné onemocnění nebo jeho komplikace jsou zodpovědné za vysoké procento mateřské i perinatální morbidity, a to i v rozvinutých zemích. Znalosti o etiologii preeklampsie zůstávají stále omezené, ale možnost detekce některých angiogenních faktorů a stanovení jejich hladin koncem prvního trimestru těhotenství dávají podnět k zamyšlení nad možnostmi prevence onemocnění. V sekundární prevenci se snažíme farmakologickou cestou především ovlivnit transformaci spirálních arterií a abnormální vývoj placentární mikrocirkulace, a tím zabránit rozvoji klinických příznaků nemoci. Možnosti preventivní léčby jsou omezené. V rizikové populaci těhotných byl největší efekt zaznamenán při podávání kyseliny acetylsalicylové. Za optimální dávku je považováno 75–150 mg/den. S léčbou je vhodné započít do 16. gestačního týdne, pozdější zahájení terapie je spojeno s výrazně menším účinkem. Výskyt časné preeklampsie (před 34. gestačním týdnem) může být zredukován až o 50 %, pozdní preeklampsie je ovlivnitelná léčbou jen minimálně. Podávání kalcia je efektivní pouze u primárně hypokalcemické populace. Otázkou do budoucnosti a předmětem několika studií je význam nízkomolekulárního heparinu a sildenafilu.

Preeclampsia is a serious condition that affects about five percent of pregnant women. The disorder itself or related complications are responsible for a significant percentage of maternal and fetal morbidity, even in developed countries. Although our understanding of etiology is still limited, the possibility of detecting and evaluating certain angiogenic factors by the end of the first trimester gives food for thought about prospects for preeclampsia prevention. Secondary prevention is currently based mostly on the effort to pharmacologically affect the spiral artery transformation and development of the abnormal placental microcirculation which lead to clinical symptoms of preeclampsia. The preventive treatment options are narrow. Greatest effect was noted with acetylsalicylic acid medication in the at-risk population. The dose of 75–150 mg per day is considered optimal. The treatment should start before the 16th gestational week; later initiation of therapy is associated with considerably smaller effect. The incidence of the early-onset preeclampsia (<34th gestational week) can be reduced up to 50% while preventive treatment affects the late-onset preeclampsia only minimally. Calcium supplementation is effective only in women with low calcium intake. Question for the future as well as subject of several studies is a clinical significance of low molecular weight heparin and sildenafil.

Gynekologicko porodnická klinika 2 LF UK a FN Motol Praha

Prevention of preeclampsia – review