Cíl: Získání informací o průběhu a výsledcích léčby disekce aorty v současnosti. Metodika: Provedli jsme retrospektivní analýzu 38 nemocných s disekcí aorty, kteří byli hospitalizováni na našem oddělení za posledních 10 let, od roku 2003 do konce roku 2012. Výsledky: Nemocných s disekcí aorty typu A dle Stanfordské klasifikace bylo 22, s disekcí typu B 16. Věk v obou skupinách byl podobný 65, resp. 66 let, muži převažovali nad ženami. Z rizikových faktorů v obou dvou skupinách jasně dominovala arteriální hypertenze, v jednom případě jsme zaznamenali i iatrogenní příčinu. Naši pacienti se nejčastěji prezentovali bolestmi na hrudi, v druhé skupině i bolestmi zad a břicha. Ve fyzikálním nálezu dominoval v první skupině šelest v prekordiu, naopak většina nemocných ve druhé skupině měla fyzikální nález bez nápadností. Diference pulzů na končetinách byla vzácným nálezem. K diagnostice disekce jsme nejčastěji použili mnohovrstevnou počítačovou tomografii. Přestože hladina D-dimerů byla v průměru vysoká, zaznamenali jsme i nízké hodnoty u nemocných s obtížemi trvajícími déle jak 24 hodin. Komplikace související s disekcí aorty se více vyskytovaly v první skupině. Z 38 nemocných zemřelo 18 (47 %). Operaci či intervenční výkon podstoupilo 22 pacientů s 30denní mortalitou 32%, která měla v čase sestupnou tendenci. Závěr: Aortální disekce je v současné době spojena s klesající akceptovatelnou operační mortalitou. Dominujícím klinickým příznakem je náhle vzniklá bolest. Preferovanou diagnostickou metodou je CT aortografie. Doporučovaným biochemickým markerem je plazmatická hladina D-dimerů s cut off hodnotou > 500 ng/ml. Negativní hodnota však nevylučuje disekci aorty. Klíčová slova: disekce aorty – Stanfordská klasifikace – operace – mortalita – konzervativní postup

Aim: To obtain information about the progress and results of treatment of aortic dissection in the present. Methods: We performed a retrospective analysis of 38 patients with aortic dissection who were hospitalized in our department for the last 10 years, from 2003 until the end of 2012. Results: There were 22 patients with type A aortic dissection according to the Stanford classification, with type B dissections 16. The age in both groups was similar 65 or 66 years, males predominated over women. Arterial hypertension clearly dominated of the risk factors in both groups. In one case we recorded an iatrogenic cause. Our patients most often presented with chest pain, in the second group with backache and stomachache as well. Precordial murmur was dominated in physical finding in the first group, while most patients in the second group had no physical findings. Pulse deficits were a rare find. The computed tomography was the most used diagnostic method. Level of D-dimer was high on average, but we recorded low values in patients with symptoms lasting longer than 24 hours. Complications associated with aortic dissection were more common in the first group. 18 patients of 38 died (47%). There were 22 patients who underwent surgery or interventional procedures with 30-day mortality 32%, which was at the time a downward trend. Conclusion: Aortic dissection is currently associated with an acceptable operating decreasing mortality. The predominant clinical sign is sudden pain. The preferred diagnostic method is CT aortography. The recommended biochemical marker is plasma levels of D-dimer with a cutoff value of > 500 ng/ml. A negative value does not exclude aortic dissection. Keywords: aortic dissection – Stanford classification – surgery – mortality – conservative approach

Pardubická krajská nemocnice a s Pardubice Kardiologické oddělení

Aortic dissection in routine practice