Cor pulmonale chronicum je klinický termín vyjadřující poruchu struktury a/nebo funkce pravé komory vznikající v důsledku postupně narůstající prekapilární plicní hypertenze, přičemž nejčastější etiologickou jednotkou je právě chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Námahová dušnost, únava, letargie, synkopy či anginózní bolesti na hrudi patří k nejčastějším příznakům. Pro vlastní léčbu je zásadní zaměřit se na terapii vyvolávající příčiny plicní hypertenze. Z patofyziologické hlediska má léčba cor pulmonale chronicum vyčleněny tři hlavní cíle: snížení afterloadu pravé komory, snížení tlaku v pravé komoře a zlepšení kontraktility pravé komory.

Cor pulmonale is a clinical term defined as an alteration in the structure and /or function of the right ventricle caused by a precapillary pulmonary hypertension. Worldwide, the most common cause of chronic cor pulmonale is chronic obstructive pulmonary disease (COPD). Diseases complicated by cor pulmonale have a worse survival rate than the same disease without malfunction of the right ventricule. Symptoms of cor pulmonale include dyspnea, lethargy, exertional syncope, and exertional chest pain. Echocardiography is the most used diagnostic method. Major goals of this treatment include reduction of the right ventricular afterload, a decrease of the right ventricular pressure, an improvement of the right ventricular contractility, and especially treating the cause of pulmonary hypertension.

Interní klinika 2 LF UK a FN Motol Praha

Cor pulmonale chronicum

References provided by Crossref.org

Literatura