Arteriální hypertenze je v České republice stále nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. Její prevalence roste, v posledních deseti letech se odhaduje na téměř 40 % a ve věkové skupině 65–75 let se vyskytuje ve více než 60 %. Bohužel monoterapie arteriální hypertenze je dostatečně účinná pouze asi v jedné třetině případů. Špatně dodržovaná doporučená léčba hypertenze má výrazně negativní prognostický dopad, dochází až přibližně k 15% nárůstu výskytu akutních infarktů myokardu a ke zhruba 28% nárůstu výskytu cévních mozkových příhod. Jednou z nejvýhodnějších kombinací antihypertenzní léčby jsou v současné době inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (event. sartany) a blokátory kalciových kanálů. Velmi příznivá je kombinace verapamilu a trandolaprilu, která udržuje pokles krevního tlaku po dobu 24 hodin (o 14 mm Hg systolického a o 11 mm Hg diastolického tlaku) a také účinně zabraňuje rozvoji hypertenzní mikrovaskulární dysfunkce.

Arterial hypertension is the most common cardiovascular disease in the Czech Republic. Prevalence of arterial hypertension is increasing with age, approaching 40% in the last years and affecting above 60% of people aged 65–75 years. Monotherapy of arterial hypertension is sufficiently effective in about 1/3 of cases only. Poor adherence to the recommended treatment has a negative prognostic impact – increasing the incidence of acute myocardial infarction by about 15% and that of stroke by about 28%. One of the most preferred combinations are calcium channels blockers and angiotensin converting enzyme inhibitors. The combination of verapamil and trandolapril is very favorable, maintaining the blood pressure reduction over 24 hours (reducing the systolic pressure by about 14 mm Hg and the diastolic by about 11 mm Hg). It also effectively prevents the progress of hypertension‑related microvascular dysfunction.

Pracoviště preventivní kardiologie Institut klinické a experimentální medicíny Praha

Literatura