Klasické rozdělení úkolů lékaře a sestry na „cure“ (léčbu) a „care“ (péči) dnes již neplatí, přesto má lékařská etika, více zaměřená směrem k léčbě, dlouhodobější tradici a je i více teoreticky rozpracovaná. Důvod můžeme spatřovat v tradiční lékařské dominanci v oblasti, ale významnějším faktorem je zřejmě obtížná teoretická uchopitelnost pojmu péče. Ve hře jsou nejméně dva aktéři, kteří oba mohou selhávat, jde nejen o jejich postoje, ale i reálné aktivity, důležitou součástí péče je vztah, což je fenomén, který také nelze popsat jednoduchými definicemi. K porozumění pojmu péče je možné se přiblížit přes teoretická rozlišení různých cest morálního vývoje člověka, která rozpracovala Carol Gilligan. Je možné využít existenciální analýzy „pobytu“ člověka Martina Heideggera, především jeho koncept „spolubytí“ a jeho vymezení starosti či péče o druhého člověka. Je možné aplikovat definici péče dle Berenice Fisher a Joan Tronto a její důsledky v morální oblasti. Koncepci vlastní péče v ošetřovatelství rozpracovala Deborah Fingfeld-Connett, která ve své práci nevycházela z abstraktních definic a pojmů, ale provedla „metasyntézu“ dostupných kvalitativních studií, které se otázkou konceptualizace péče v ošetřovatelství zabývají. V ošetřovatelské péči nezáleží pouze na tom, co sestra udělá, ale také jaká je. Proto není možné se vyhnout etice ctností, ať již inspirované klasikem v této oblasti Aristotelem, nebo současnými autory, jako je australský filosof Stan van Hooft. Rozpracovávání etiky péče by mělo pomoci sestrám lépe obstát v jejich náročné profesi, ale i adekvátní porozumění tomu, co dělám, vede k osobnostnímu růstu a k větší životní spokojenosti. Vedoucí pracovníci – manažeři zde najdou pobídku k takovému vybavení a organizaci zdravotnických zařízení, aby byla dobrá péče uskutečnitelná.

The classic division of the tasks of doctors and nurses to “cure” and “care” is no longer valid. Nevertheless, medical ethics, more oriented towards treatment, has a longterm tradition and is more theoretically elaborated. The reason can be seen in the traditional dominance in the medical field, but a bigger factor is obviously the difficulty to grasp the theoretical concept of the word “care”. In the game there are at least two players who can equally fail. Not only their attitudes but also their real activities are accented. An important part of the care is the relationship; a phenomenon that also cannot be described by simple definitions. To approach the understanding of the concept of care, a possibility is through the theoretical resolution of different paths of the moral development of man, elaborated by Carol Gilligan. It is possible to use the existential analysis of the “stay” of a human by Martin Heidegger, especially his concept of “coexistence” and his definition of worry or care about another person. It is possible to apply the definition of care according to Berenice Fisher and Joan Tronto and its consequences in the moral sphere. Deborah Fingfeld-Connett elaborated her own concept of nursing care, which is not based on abstract definitions or concepts, but it is a “meta-synthesis” of available qualitative studies that deal with the issue of care conceptualization in nursing. Nursing care depends not only on what the nurse does, but also on her personality. Therefore it is not possible to avoid the ethics of virtues, inspired either by the classic in this area – Aristotle, or by contemporary authors, such as the Australian philosopher Stan van Hooft. The elaboration of ethics of care should help nurses to be more successful in their demanding profession. Also, adequate understanding of what I am doing leads to personal growth and to greater life satisfaction. Executives and managers will find an incentive for equipment and the organization of health facilities so that good care will be feasible.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta Ústav humanitních studií v pomáhajících profesích České Budějovice Česká republika

Specifics of nursing ethics

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura