Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) je závažné imunopatologické a neurodegenerativní zánětlivé onemocnění postihující centrální nervový systém. Jeho patogeneze je komplexní a zahrnuje genové predispozice významně ovlivněné životními podmínkami určujícími individuální imunitní reaktivitu, které v převaze působí epigeneticky. Původní koncept, že se jedná o čistě autoimunitní onemocnění vyvolané rozpoznáním imunodominantních epitopů složek obalu axonu, hlavně myelinového bazického proteinu autoreaktivními T lymfocyty, je významně doplněn o další mechanismy. Ty zahrnují základní biologické procesy v buňce, např. buněčné dýchání a s ním spojený oxidační stres, uvolnění signálů poškození DAMP (endogenní signály nebezpečí, danger associated molecular patterns) a jejich rozpoznání dendritickými buňkami. Tyto buňky předkládají imunodominantní peptidy v kostimulačním „kontextu“ T lymfocytům. Výsledkem je preferenční polarizace T lymfocytů do subsetů Th1 a Th17, které považujeme za klíčové v imunopatogenezi RS. Nově bylo jasně prokázáno i zapojení B lymfocytů, jež jsou podstatnou součástí komplexních struktur nalézaných v mozku nemocných s RS a označovaných jako terciární lymfatické tkáně. Na základě těchto poznatků je v současné době schváleno pro léčbu RS přibližně deset přípravků, které se liší, často zásadně, v mechanismech účinku. Odlišují se i svým dlouhodobým bezpečnostním profilem. Léčiva zahrnují látky s převažujícím imunomodulačním působením i látky s imunosupresivními účinky. Tyto okolnosti musejí být zohledněny při sestavování léčebného plánu s přihlédnutím k terapeutické účinnosti a k dlouhodobé perspektivě použití.

Multiple sclerosis (MS) is an immunopathological and neurodegenerative disease affecting the central nervous system. The pathogenesis of MS is complex, comprises the involvement of genetic predisposition and is substantially influenced by individual immune reactivity, which is affected by environment via epigenetic mechanisms. Originally thought to be a purely autoimmune process caused by autoreactive T cells recognizing immunodominant epitopes of myelin sheath glycoprotein, such as myelin basic protein, the theory of MS pathogenesis has been enriched by additional, newly identified mechanisms. These mechanisms cover the fundamental biological activities of cell, such as the involvement in oxidative stress and the release of DAMP (danger associated molecular patterns) from injured cells. These signals are processed in dendritic cells and subsequently presented to T cells in costimulatory context. This result in their preferential polarization into Th1 and Th17 subsets, which are the cornerstones of MS immunopathogenesis. These mechanisms are targeted by currently available therapy. There are approximately 10 drugs approved for the treatment of MS. There are the significant differences among these drugs both in their efficacy and long term safety. These drugs could be stratified regarding their effect on immunity. There are largely immunomodulatory drugs on one pole of this spectrum and immunosuppressive drugs on the opposite pole. These facts have to be acknow­ledged by the physician when completing the therapeutic scheme to achieve the best therapeutic response, safety and long term sustainability of therapy.

Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové

Multiple sclerosis treatment - immunomodulation, or immunosuppression?

Literatura