Cíl: Cílem této studie bylo zhodnotit výsledky ortodont/cké léčby a dlouhodobou stabilitu těchto výsledků 5 let po sejmutí fixních ortodont/ckých aparátů pomocí PAR indexu. Materiál a metodika: Do studie bylo zařazeno celkem 101 pacientů (24 mužů a 77 žen, průměrný věk na začátku léčby byl 23 let), kteří absolvovali léčbu fixním aparátem v obou čelistech na 2 klinických a ve 2 privátních pracovištích. U všech pacientů byl změřen na studijních modelech PAR index před léčbou (T0), po léčbě (T1) a 5 let po léčbě (T2). Pro každého pacienta byla ze zdravotní dokumentace dopočítána doba léčby v měsících, podle které byla také stanovena efektivita pomocí TEI indexu. Výsledky: Podle PAR indexu došlo ortodontickou léčbou k průměrnému zlepšení o 75 %. V dlouhodobém horizontu 5 let po léčbě bylo zaznamenáno zhoršení na 61 %, nicméně stále bylo přítomno 89 % z dosaženého výsledku. Výchozí hodnota PAH indexu před léčbou se ukázala být výborným prediktorem výsledku aktivní fáze léčby i výsledku v dlouhodobém horizontu 5 let po léčbě. Pacienti z privátní praxe mají statisticky významně nižší hodnoty doby léčby než pacienti z klinických pracovišť (p < 0,0001). Podle indexu TEI probíhala léčba u pacientů v privátních praxích statisticky signifikantně efektivněji (p = 0,0001). VpostPAR indexu statisticky významný rozdíl prokázán nebyl (p = 0,099). Závěr: Celkově bylo podle PAR indexu dosaženo téměř ideálního výsledku vyrovnání zubů a okluze. Podle percentuální redukce PAR indexu bylo dosaženo vysokého standardu léčby.

Aims: Evaluation of the results of orthodontic treatment and a long-term stability of the results 5 years after the removal of fixed orthodontic appliances with PAR index. Material and methods: The study worked with the sample of 101 patients (24 male, 77 female; mean agge at the beginning of therapy 23 years) who underwent treatment with fixed appliance in both maxilla and mandible at 2 university departments and 2 private practices. For each patient there were study casts; the PAR index was measured in the casts prior to treatment (T0), after the completion of treatment (Tl), and 5 years after treatment (72). 7he length of therapy in months was calculated for each patient (based on written health records) as well as treatment efficiency (TEI index). Results: 7he PAR index showed improvement owing to orthodontic treatment by 75 %. 5 years after the treatment the value dropped to 61 %, however, there was still 89 % of the results achieved. Initial value of the PAR index prior to treatment proved to be a very good predictor of an active phase of therapy result, as well as the long-term result (5 years after the treatment). Patients from private practices show significantly lower values of the treatment length than patients from university departments (p < 0.0001). The TEl index showed that the treatment inn private practices was significantly more effective (p = 0.0001). In postPAR index there were proved no statistically significant differences (p = 0.099). Conclusion: According to the PAR index an almost ideal result (in terms of teeth alignment and normal occlusion) was achieved. According to the reduction or the PAR index given in per cents, the high standard of treatment was achieved.

Ortodontické oddělení Kliniky zubního lékařství LF UP Olomouc

Ortodontické oddělení Stomatologické kliniky 1 LF UK a VFN Praha

Assessment of orthodontic treatment results

Literatura