Cílem práce je informovat o současném přístupu k diagnostice nestrabických binokulárních a akomodačních poruch. Mnoho studií uvádí jejich vysoký výskyt v klinické i neklinické populaci. Zároveň upozorňují na skutečnost deficitu nebo nedostatečné diagnostiky v optometristické a oftalmologické praxi. Zastoupení v populaci závisí nejenom na rase a věku, ale také na metodice diagnostických testů a především na zvolených diagnostických kritériích. Pro dělení binokulárních a akomodačních poruch existuje několik klasifikačních systémů. Rozšířená klasifikace umožňuje lepší orientaci v široké škále příznaků, přiřazení charakteristických znaků a rozhodnutí o vhodnosti a volbě typů léčby.

The aim of the paper is to inform about the current approach to the diagnosis of non-strabismic binocular and accommodative disorders. A large number of studies quote high occurrence of them in both clinical and nonclinical populations. They also point out the presence of a diagnosis deficiency or insufficient diagnosis within the optometric and ophthalmological practice. The representation in population depends not only on race and age, but also on the methodology of diagnostic tests, and the chosen diagnostic criteria in particular. For the purpose of division of binocular and accommodative disorders there are several classification systems. The widespread classification facilitates a better understanding of a great spectrum of symptoms, assignment of the characteristic signs, and decision about appropriateness and choice of treatment types.

Biofyzikální ústav Lékařské fakulty MU Brno

Oční Centrum Visual s r o Kroměříž

Difficult diagnosis of non-strabismic binocular and accommodative disorders