Článek se zabývá specifickou problematikou příbuzenské pěstounské péče, kdy o dítě pečují jeho prarodiče. Hlavními cíli zde prezentované části výzkumu, která je součástí rozsáhlejšího projektu, bylo charakterizovat proces přijetí vnoučete do pěstounské péče jeho prarodičů, zmapovat příčiny svěření, detekovat způsoby reagování dětí na odloučení od biologických rodičů a v neposlední řadě popsat vztahy vnoučat s jejich rodiči, vzájemný kontakt i očekávání vývoje vztahu do budoucnosti. K těmto cílům je přistupováno z perspektivy prarodičů. Z metodologického hlediska se jedná o kvalitativní výzkum. Metodou sběru dat byly polostrukturované rozhovory s prarodiči pěstouny. Výběrový soubor tvoří 20 žen a mužů, prarodičů, kteří mají v pěstounské péči alespoň jedno vnouče a vychovávají jej minimálně po dobu dvou let. Celkem participanti pečovali o 21 vnoučat. Výsledky výzkumu ukazují, že děti jsou do pěstounské péče prarodičů svěřovány z rozličných důvodů, které jsme uspořádali do tří kategorií: patologický způsob života biologických rodičů (užívání alkoholu, drog, trestná činnost, týrání a zanedbávání dítěte aj.), osobnostní charakteristiky rodičů (nezralost spojená s nízkým věkem, nezodpovědnost, agresivita, labilita aj.) a vliv životních událostí (rozpad partnerského vztahu, opuštění dítěte, odjezd do zahraničí, nezaměstnanost, nedostatek financí aj.). Reakce dětí na odloučení od rodičů se odehrávaly na emoční, kognitivní a behaviorální rovině. V osobním kontaktu s matkou bylo 15 dětí, zatímco osobní kontakt s otcem mělo 8 dětí. Vzhledem k rostoucímu počtu prarodičů pěstounů mohou být získané výsledky užitečné zejména v psychologickém poradenství a pro odborníky pracující s pěstounskými rodinami.

This paper is focused around the various aspects of a specific kind of kinship foster care provided by grandparents. Major goals of the part of the extensive research presented in the paper are to characterize the process of the acceptance of a child into a foster care by grandparents, examine the most common reasons for the need of foster care, capture the ways children react to the separation from their biological parents and, last but not least, describe children’s relationships with their parents, their mutual contact and expectation of the relationship’s further stages. These goals are evaluated from the grandparents' perspective. Methodologically, the paper is based on a qualitative research. The screening method used was semi-structured interview with grandparent fosters. The sample consisted of 20 women and men – grandparents who have been providing foster care to at least one grandchild for the minimum of two years. In total, there were 21 grandchildren in grandparents’ foster care researched. The results of the research show that children are going to foster care for a variety of causes, which we divided into three categories: socially unacceptable behavior of the parents (alcohol/drug abuse, being involved in crime, physical abuse of the child, neglected child or similar reasons), personal qualities of the parents (unreadiness to raise a child due to parents’ early age, irresponsibility, aggression, psychological instability) and parents’ personal life events (end of a partner relationship, leaving the child, relocation, job loss, lack of funds, …). Children’s reactions to the separation from parents showed on emotional, cognitive and behavioral levels. Personally in touch with their mothers were 15 of the children, while only 8 with their fathers. Due to the rising number of grandparents providing kinship foster care the findings of the research can be found useful in the field of psychological counseling or for professionals working with foster families.

Katedra psychologie FF UP Olomouc

Kinship foster care: when hrandparents raise their grandchild

Literatura