Cílem menopauzální hormonální terapie (MHT) je eliminace menopauzálních symptomů, zejména návalů horka. Mezi ostatní symptomy související s perimenopauzou a postmenopauzou, které jsou ovlivnitelné estrogenní terapií (ET), patří poruchy nálad, genitourinární syndrom a poruchy spánku spojené s návaly horka. Zdravé symptomatické ženy v pátém decenniu by měly být informovány, že absolutní riziko komplikací zdravých postmenopauzálních žen užívajících MHT po dobu pěti let je velmi nízké. Zdravým peri‑ a postmenopauzálním ženám do deseti let po menopauze ve věku do šedesáti let se středními až závažnými formami vazomotorických symptomů by měla být MHT doporučena jako léčebná metoda volby. Výjimkou jsou ženy s anamnézou karcinomu prsu, ischemickou chorobou srdeční, anamnestickou hlubokou žilní trombózou nebo s plicní embolií, cévní mozkovou příhodou, aktivním jaterním onemocněním nebo s rizikovými faktory těchto komplikací. Všechny typy a způsoby podání estrogenů jsou v léčbě návalů horka stejně účinné, transdermální přípravky vykazují nižší riziko žilní tromboembolie a vzniku cévní mozkové příhody. U žen s intaktní dělohou, které zvolí ET, musí být podána i progestagenní terapie, aby se zabránilo hyperplazii a karcinomu endometria. Jako progestin první volby je doporučován mikronizovaný progesteron, neboť je účinný v prevenci endometriální hyperplazie, je metabolicky neutrální a pravděpodobně nezvyšuje riziko karcinomu prsu a ischemické choroby srdeční. Data podporující tento předpoklad jsou však omezená. U žen netolerujících standardní perorální progestiny je alternativní možností nitroděložní systém s levonorgestrelem nebo kombinace konjugovaných estrogenů s bazedoxifenem.

The goal of menopausal hormone therapy (MHT) is to relieve menopausal symptoms, most importantly hot flashes. Other symptoms associated with perimenopause and postmenopause that respond to estrogen therapy (ET) include mood lability, genitourinary syndrome of menopause and sleep disturbances related to hot flashes. Healthy symptomatic women in their 50s should be reassured that the absolute risk of complications for healthy, postmenopausal women taking MHT for five years is very low. For healthy, peri‑/postmenopausal women within 10 years of menopause aged < 60 with moderate‑to‑severe vasomotor symptoms, MHT should be recommended as the treatment of choice. Exceptions include women with a history of breast cancer, coronary heart disease (CHD), a previous venous thromboembolic event or stroke, active liver disease, or those at high risk for these complications. All types and routes of estrogen administration are equally effective in the treatment of hot flashes, but transdermal preparations are associated with a lower risk of venous thromboembolism and stroke. For women with an intact uterus who choose ET, progestagen therapy must be added to prevent endometrial hyperplasia and carcinoma. Micronized progesterone is recommended as the first‑choice progestin because it is effective for the prevention of endometrial hyperplasia, metabolically neutral, and does not appear to increase the risk of either breast cancer or CHD, although data are limited. For women unable to tolerate standard oral progestins, alternative approaches include a levonorgestrel‑releasing intrauterine system or the combination of conjugated estrogen with bazedoxifene.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha

Ústav pro péči o matku a dítě 3 LF UK

Menoapusal hormonal therapy

Literatura