Úvod: Retrospektivní analýza sedmnáctiletého souboru nemocných ošetřovaných pro penetrující poranění hrudníku v Traumacentru Fakultní nemocnice Plzeň. Metoda: Ve zkoumaném období let 2000–2016 bylo ošetřováno 96 zraněných s penetrujícím poraněním hrudníku. V souboru byly zjišťovány základní demografické údaje, mechanismus vzniku penetrujícího poranění hrudníku, jeho typ, lokalizace a rozsah, hodnota Injury Severity Score, přítomnost přidružených poranění, diagnostické postupy, načasování a způsob léčby penetrujícího poranění hrudníku, výskyt případných komplikací a reoperací. Sledován byl rovněž počet úmrtí zraněných, jejich příčiny a doba úmrtí ve vztahu k času přijetí do Traumacentra. Výsledky: Nejčastějším mechanismem vzniku poranění bylo napadení bodnou zbraní (54 %), nejčastějším typem poranění pak lacerace plíce (33 %). Průměrná hodnota Injury Severity Score v souboru činila 24 bodů. Nejčastějším terapeutickým zákrokem byla drenáž příslušné pleurální dutiny (47 osob), u necelých 40 % případů bylo nutno provést operační revizi cestou torakotomie, resp. sternotomie. Jedna osoba zemřela bezprostředně po přijetí do Traumacentra bez možnosti jakéhokoli terapeutického zákroku, další 3 pak během resuscitační torakotomie, resp. laparotomie. Pooperační komplikace se vyskytly u 13 osob (13,5 %) a vyžádaly si 14 reoperací. Závěr: Diagnosticko-léčebný algoritmus penetrujícího poranění hrudníku se primárně odvíjí od stavu zraněného. U poloviny zraněných postačuje k vyřešení stavu kvalitní drenáž příslušné pleurální dutiny, na druhou stranu 40 % traumat, zejména poranění srdce, velkých cév a střelná zranění, si vynutí urgentní operační revizi cestou torakotomie či sternotomie. Pakliže je zraněný včas transportován k ošetření na specializované pracoviště, je prognóza penetrujících poranění hrudníku poměrně příznivá.

Introduction: Retrospective analysis of a set of patients treated for penetrating chest trauma in the Trauma Centre at University Hospital Pilsen over seventeen years. Method: Overall, 96 injured with penetrating chest trauma were treated in the study period 2000–2016. Basic demographics, the mechanism, type, location and extent of the penetrating chest trauma, Injury Severity Score, existence of associated injuries, diagnostic procedures, timing and method of the chest trauma treatment as well as any complications and reoperations were identified in the set. Other collected information included deaths of the injured, and the cause and time of death in relation to the time of admission to the Trauma Centre. Results: The most common mechanism of injury was attack by a stabbing weapon (54%) and the most common type of injury was pulmonary laceration (33%). The average Injury Severity Score within the set was 24 points. The most common therapeutic procedure was pleural cavity drainage (47 patients), and less than 40% of the cases required revision surgery by means of thoracotomy or sternotomy. One patient died immediately after being admitted to the Trauma Centre without a chance to apply any therapy; three other patients died during resuscitative thoracotomy or laparotomy. Post-operative complications occurred in 13 patients (13.5%) and required 14 reoperations. Conclusions: The diagnostic and therapeutic algorithm of penetrating chest trauma is primarily determined by the condition of the injured. Adequate drainage of the relevant pleural cavity is sufficient to treat one half of the patients; on the other hand, 40% of traumas, injuries of the heart, large vessels and gunshot wounds in particular, require urgent revision surgery by means of thoracotomy or sternotomy. If the injured patient is transported to a specialized centre for timely treatment, the prognosis of penetrating chest traumas is quite favourable.

Chirurgická klinika Univerzita Karlova LF v Plzni FN Plzeň

Kardiochirurgické oddělení FN Plzeň

Klinika anestezie resuscitace a intenzivní medicíny Univerzita Karlova LF v Plzni FN Plzeň

Penetrating chest trauma – experience of the Pilsen University Hospital Trauma Centre