Cíl: Embolizace lienální tepny se stává rutinní součástí konzervativní léčby pacientů s poraněním sleziny a spontánní rupturou sleziny. Cílem naší studie bylo zhodnocení souboru našich pacientů. Metodika: Naše studie retrospektivně zhodnotila výsledky embolizační léčby u pacientů s poraněním sleziny, kteří nebyli primárně indikováni k operační léčbě v letech 2016 a 2017. Výsledky: Do studie bylo zahrnuto deset nemocných. Tři z nich utrpěli polytrauma, šest mělo izolovanou laceraci sleziny v důsledku tupého abdominálního poranění a jedna nemocná měla spontánní rupturu sleziny při myeloproliferativním syndromu. Všichni pacienti byli vyšetřeni pomocí kontrastního CT břicha. Všichni měli provedenou angiografii, následná embolizace byla provedena u osmi pacientů. U žádného z osmi embolizovaných pacientů nedošlo k opakování krvácení a u sedmi z nich byla zachována slezina, u jedné pacientky byla provedena splenektomie 2. den pro vysoké riziko rozvoje subfrenického abscesu (imu-nosuprimovaná pacientka). Naopak jeden neembolizovaný pacient měl dvoudobou rupturu sleziny s nutností splenektomie. Všech deset pacientů bylo ve sledovaném období 3-24 měsíců bez komplikací. Závěry: Embolizace při neoperační léčbě krvácení ze sleziny zachovala slezinu u sedmi z osmi (87,5 %) embolizovaných pacientů. Embolizace lienální tepny je významnou součástí protokolu konzervativní léčby pacientů s poraněnou slezinou.

Purpose: Embolisation of the splenic artery has become routine part of conservative therapy of patients with injury of the spleen and spontaneous splenic rupture. The goal of our study was assessment of our series of patients. Methods: Our study is a retrospecitve analysis of results of embolisation therapy in patients with injured spleen who were not primarily indicated for surgical therapy in 2016 and 2017. Results: There were 10 patients included in the study. Three of them had polytrauma, six had isolated laceration of the spleen due to blunt abdominal trauma, and one woman suffered from spontaneous rupture of the spleen having underlying myeloproliferative syndrome. All patients had contrast enhanced CT scan of the abdominal cavity and angiography Embolisation was performed in eight patiens. There was no recurrent bleeding in all embolised patiens, and in 7 of them the spleen was preserved. One patient underwent splenectomy for high risk of sub-phrenic abscess development in immuno-compromised setting the other day. On contrary one nonembolised patient had delayed rupture of the spleen which neccessitated splenectomy. All ten patients fully recovered in follow up of 3-24 months. Conclusions: Embolisation in nonoperative management of splenic hemorrhage saved spleen in 7 out of 8 (87.5%) embolised patients. Embolisation of the splenic artery is a significant part of protocol of conservative therapy of patients with injury of the spleen.

Chirugická klinika LF a FN Hradec Králové

Klinika anestezie a resuscitace LFa FN Hradec Králové

Oddělení dětské chirurgie a traumatologie LF a FN Hradec Králové

Oddělení infekce Nemocnice Pardubice

Radiologická klinika LF a FN Hradec Králové

Role of embolisation in bleeding from lacerated spleen

Literatura