Cíl: Kardiopulmonální resuscitace (KPR) s sebou nese riziko poškození pacienta během jejího provádění. Mezi nejčastější poranění patří fraktury žeber a sterna v důsledku kompresí hrudníku. Cílem práce bylo určit senzitivitu prostého snímku pro záchyt fraktur žeber u pacientů, kteří prodělali KPR, a interpretovat získané výsledky. Metodika: Retrospektivní analýza souboru 490 pacientů, kteří v letech 2011-2015 prodělali KPR. K vlastní analýze byla vybrána skupina pacientů s dostupným snímkem hrudníku. U části pacientů bylo k dispozici i CT hrudníku. Zkušení radiologové retrospektivně hodnotili výskyt fraktur žeber a jejich lokalizaci. Dále jsme posuzovali technickou kvalitu pořízených snímků na bodové škále od 1 do 10. Výsledky: Zobrazení hrudníku následně po KPR bylo k dispozici u 128 pacientů, u všech byl k dispozici snímek a u 27 bylo provedeno i CT. Pouze u dvou pacientů byly na snímku nalezeny zlomeniny, které bylo možné přisoudit předchozí KPR. Na CT byly nalezeny fraktury u deseti pacientů, celkem 51 zlomených žeber, pouze u jediné z nich byl patrný korelát na RTG (senzitivita 1/51, tj. 1,96 %). Všechny zlomeniny byly lokalizovány ve ventrální třetině žeber. Technická kvalita snímků dosahovala v průměru 6,06 bodů z 10, v 61 případech (47,7 %) byla přítomna hrudní patologie (konsolidace plicního parenchymu, tekutina apod.) omezující hodnocení snímku. Závěr: Snímek hrudníku není dostatečně senzitivní metoda k průkazu poranění hrudníku v důsledku KPR. Příčinou je jednak lokalizace fraktur ve ventrálním průběhu žeber, dalším faktorem je závažný zdravotní stav celé řady pacientů, který neumožňuje pořízení snímku standardní kvality, a také přítomnost patologických nálezů omezujících možnosti hodnocení. Spolehlivou diagnostickou metodou je CT hrudníku.

Aim: Cardiopulmonary resuscitation (CPR) is a lifesaving act, however, it can also lead to chest injuries due to thoracic compression. The most frequent injuries are fractures of ribs and the sternum. Our purpose was to determine the sensitivity of the plain chest radiography (CXR) to reveal rib fractures after CPR. Methods: Retrospective analysis of 490 patients who underwent the cardiopulmonary resuscitation from 2011 to 2015. We focused on patients with post-procedure CXR or CT available. Experienced radiologists searched for rib fractures after CPR. We also graded the technical quality of the CXR on a 10-point scale. Results: Imaging studies of the thorax were available in 128 patients, all of them had the CXR and CT scans were available in 27 patients. Only two CXRs showed the rib fractures that could be attributed to CPR. CT scans were much more sensitive. The positive CT finding was present in 10 patients (51 rib fractures in total). There was only one fracture fully correlated between CXR and CT. All the fractures were localized in the ventral third of ribs. Average image quality reached 6.06 points out of 10. In 61 cases, there was additional pathology (e.g. pleural fluid or parenchyma consolidation) potentially obscuring skeletal finding. Conclusion: Sensitivity of CXR to prove rib fractures after CPR is low. One of the reasons is the localization of fractures in the ventral portion of the rib, another is the serious clinical state of patients leading to worse image quality and also additional thoracic pathologies. CT scan seems to be appropriate tool to prove the injuries after CPR.

Klinika anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny LF UP a FN

Radiologická klinika LF UP Olomouc

Diagnostic accuracy of x-ray in skeletal chest injuries following cardiopulmonary resuscitation

Literatura