Cíl: Porovnání výsledků operační léčby zlomeniny dia­fýzy klíční kosti pomocí nitrodřeňově zavedených Kirschnerových drátů a otevřené repozice a stabilizace úhlově stabilní zamykatelnou dlahou. Materiál a metoda: Soubor 44 pacientů se zlomeninou diafýzy klíční kosti, jejichž průměrný věk činil 42,5 roků (33 mužů a 11 žen). První skupina označená IM zahrnuje 29 pacientů, u kterých byly ke stabilizaci zlomeniny použity intramedulárně zavedené Kirschnerovy dráty. Do druhé skupiny označené ORIF je zařazeno 15 pacientů, kteří byli léčeni metodou otevřené repozice a stabilizace zamykatelnou dlahou pro zlomeniny diafyzární části klíční kosti LCP 3,5 mm (firma Synthes, Švýcarsko). Kritéria k operační terapii po zavřené repozici jsou: zkrat ve zlomenině o více než 10 mm, dislokace ad latus o více než šíři kosti, hrozící perforace kožního krytu kostním fragmentem. Stabilizace Ki dráty byla užívána pro maximálně třífragmentové zlomeniny, složitější zlomeniny byly léčeny zamykatelnou dlahou. Výsledky: Migrace osteosyntetického materiálu bez redislokace kostních fragmentů nastala pouze ve skupině IM v pěti případech (17,3 %), k selhání osteosyntézy došlo pouze v jednom případě (3,4 %) též ve skupině IM. Pakloub byl ve skupině IM pozorován dvakrát (6,9 %) a ve skupině ORIF jedenkrát (6,7 %). Závěr: Operační léčby zlomenin diafýzy klíční kosti pomocí nitrodřeňově zavedených Kirschnerových drátů a metodou stabilizace zamykatelnou dlahou nevykazují zásadní rozdíly v délce hojení, funkčních výsledcích léčby a počtu závažných komplikací. Indikacemi ke stabilizaci Kirschnerovými dráty jsou jednoduché, maximálně třífragmentové zlomeniny. Pro zlomeniny s větším počtem fragmentů je metodou volby osteosyntéza zamykatelnou dlahou.

Objective: The issue of the study is to compare the treatment results of clavicular midshaft fractures stabilisated using intramedullarly introduced Kirschner wires and by open reduction et internal stabilisation using angle stable plate. Material and methods: Set of 44 patients with diaphyseal fractures of the clavicle whose average age was 42.5 years (33 men and 11 women). The first group “IM” includes 29 patients in which intramedullarly introduced Kirschner wires were used for fracture fragments stabilization. The second group “ORIF” contains 15 patients who were treated by open reduction and stabilization by locking plates for diaphyseal fractures of the clavicle - LCP 3.5 mm (Synthes, Switzerland). Criteria for surgical treatment after closed reduction are: shortening of the fracture more than 10 mm, dislocation ad latus more than the width of bone and imminent perforation of skin from bone fragment. Results: Migration of osteosynthetic material without dislocation of bone fragments occurred only in the group IM in five cases (17.3 %), osteosynthesis failure occurred in only one case (3.4 %) also in the group IM. Nonunion was observed in the group IM twice (6.9 %) and in group ORIF once (6.7 %). Conclusion: Surgical treatment of diaphyseal fractures of the clavicle using intramedullarly introduced Kirschner wires and method of stabilization using locking plates do not show significant differences in the length of healing, functional results of treatment or serious complications. Indications to stabilization by Kirschner wires are simple, maximally tree-fragmet fractures. For fractures with multiple fragments, the method of choice is fixation by locking plates.

1 Ortopedická klinika 1 lékařská fakulta UK Praha a FN v Motole

Comparsion of surgical treatment of clavicle fractures in terms of number of complications

Literatura