Arteriální hypertenze patří mezi nejčastější onemocnění v klinické praxi a současně tvoří jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, srdečního selhání, konečné fáze selhání ledvin či fibrilace síní. Lze ji definovat jako zvýšení systolického tlaku krve ≥ 140 mmHg a/nebo diastolického tlaku krve ≥ 90 mmHg při opakovaném měření v ordinaci lékaře. Pulzní tlak definujeme jako rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem. Je dobrým prediktorem kardiovaskulárních příhod u starších pacientů, přičemž hodnota ≥ 60 mmHg je považována za asymptomatické orgánové poškození. Snížení tlaku krve s dosažením cílových hodnot je hlavním cílem léčby a tento fakt je do značné míry nezávislý na užité skupině antihypertenziv. K zahájení či udržování léčby je dle doporučených postupů ESH/ESC z roku 2013 možné použít kterékoliv ze základních pěti skupin antihypertenziv.

Arterial hypertension is one of the most frequent diseases in outpatient clinical practice and also the most important risk factor forcoronary heart disease, stroke, heart failure, end-stage renal disease or atrial fibrillation. It is defined as systolic blood pressure ≥140 mmHg and/or diastolic blood pressure ≥ 90 mmHg on repeated office measurements. Pulse pressure is defined as the systolicminus the diastolic blood pressure. It is a good predictor of cardiovascular events among older adult patients and the value ≥ 60mmHg is regarded as asymptomatic organ damage. The main goal of therapy is to reach target blood pressure and its benefitis largely independent of the drugs employed. The current Guidelines ESH/ESC 2013 confirm that all classes of antihypertensivedrugs are all suitable for the initiation and maintenance of antihypertensive treatment.

1 interní klinika kardiologická FN a LF UP Olomouc

Arterial hypertension and pulse pressure

References provided by Crossref.org

Literatura