Receptory velké rodiny HER hrají v případě karcinomu prsu významnou roli, která prochází postupným rozvojem v souvislosti s biologickým vývojem, a to jak na poli diagnostickém tak terapeutickém. HER2 pozitivita u karcinomu prsu původně sama o sobě představovala nepříznivý prognostický faktor. To se změnilo díky moderní léčbě pomocí monoklonálních protilátek. Další mezník poté představuje konečná analýza dat ze studie CLEOPATRA. Tato studie se zaměřila na přínos přidání monoklonální protilátky pertuzumabu ke standardní terapii trastuzumabem a docetaxelem. Pertuzumab se váže na stejný cíl jako trastuzumab, avšak na jiném vazebném místě, inhibuje tak heterodimerizaci HER2 a HER3 receptorů. Dimerizace HER2 s dalšími členy skupiny HER je přitom největším hnacím mechanismem růstu a přežívání nádorových buněk. Pertuzumab má sám o sobě minimální protinádorovou účinnost, používá se proto výhradně v kombinaci s trastuzumabem. Tento kombinovaný přístup tedy zlepšuje blokádu HER2 signální dráhy porušením dimerizace HER3 a HER2 receptoru. Velice zajímavé se ovšem jeví využití exprese HER3, jako možného prognostického markeru u TNBC převážně ve spojitosti s graviditou a kojením. Dále se předpokládá, že HER-3 receptor se podílí nejen na přežití a proliferaci buněk, ale také na regulaci exprese PD-L1. Mohlo by se tedy jednat o potenciální cíl imunoterapie. Pohled na receptor HER-3 bude však daleko složitější a jak se zdá, nadměrná exprese tohoto receptoru, bude mít jak negativní, tak pozitivní prognostický význam.

In the case of breast cancer, receptors of the large HER family play an important role that undergoes gradual evolution in association with the biological development, both in the diagnostic and therapeutic fields. Originally, HER-2 positivity in breast cancer was an unfavourable prognostic factor in itself. This has changed due to modern treatment with monoclonal antibodies. The final analysis of data from the CLEOPATRA trial has been another landmark. This trial focused on the benefit of adding the monoclonal antibody pertuzumab to standard treatment with trastuzumab and docetaxel. Pertuzumab binds to the same target as trastuzumab, yet at a different binding site, thus inhibiting heterodimerization of the HER-2 and HER-3 receptors. In fact, dimerization of HER-2 and of other members of the HER family is the major driving mechanism of tumour cell growth and survival. Pertuzumab itself has minimal anticancer efficacy; therefore, it is used exclusively in combination with trastuzumab. Hence, this combined approach improves HER-2 signalling pathway inhibition by disrupting the dimerization of HER-3 and HER-2 receptors. What appears to be intriguing, however, is the use of HER-3 expression as a possible prognostic marker in TNBC predominantly in association with pregnancy and breast-feeding. The HER-3 receptor is supposed to be involved not only in cell survival and proliferation, but also in the regulation of PD-L1 expression. It could thus be a potential target for immunotherapy. Indeed, the view of the HER-3 receptor is likely to be much more complex and, as it seems, overexpression of this receptor will have both negative and positive prognostic significance.

Chirurgická klinika 3 LF UK a FNKV Praha

Onkologická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Ústav biologie a lékařské genetiky 1 LF UK a VFN Praha

Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv Alžbety v Bratislavě

Clinical importance of her-3 in breast cancer

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura