Úvod: Kardioinhibiční mechanismy jsou častou a většinou prognosticky benigní příčinou synkop. Jejich časté rekurence však významně snižují kvalitu života a mohou mít za následek i vážné úrazy. Farmakologická i režimová nefarmakologická léčba je většinou neúspěšná.Cíl: Ukázat první zkušenosti s metodou intervenčního ovlivnění parasympatického tonu za pomocí radiofrekvenční katétrové ablace (tzv. kardioneuroablace, KNA).Metody a výsledky: Do studie bylo zařazeno iniciálních 20 pacientů (prům. věk 42 ± 13 let, 10 mužů, 10 žen). Průměrná délka trvání dokumentované asystolie činila 11,4 ± 11 s (4,3–40 s). Délka KNA se pohybovala v průměru kolem 75 ± 20 min (skiaskopickýčas 5,8 ± 4,9 min) a nebyly zaznamenány žádné akutní ani postprocedurální komplikace. Úspěšnost výkonu (absence synkopy či bradykardických poruch rytmu po prům. dobu sledování 424 ± 222 dnů) činila v našem souboru 95 %. U jedné pacientky (5 %) musel být nakonec implantován AAIR kardiostimulátor.Závěr: KNA se zdá být účinnou a bezpečnou metodou v léčbě kardioinhibiční reflexní synkopy a parasympaticky indukovaných bradyarytmií. Zvláště u mladších jedinců umožňuje vyhnout se implantaci trvalého kardiostimulátoru, která s sebou z dlouhodobého hlediska nese riziko závažných komplikací.

Introduction: Cardioinhibitory mechanisms are very common and usually benign cause of syncope. A frequent recurrence of syncopal spells significantly reduces the quality of life and may result in serious injuries. Both pharmacological therapy and non-pharmacological measures are often ineffective. Goal: To show our initial experience with an interventional treatment aimed at reducing the parasympathetic tone using radiofrequency catheter ablation (also known as cardioneuroablation, CNA). Methods and Results: Initial 20 patients (mean age 42 ± 13 years, 10 men, 10 women) were included in the trial. The mean duration of asystolic pauses was 11.4 ± 11 s (4.3 - 40 s). The duration of the CNA procedure was 75 ± 20 min (X-ray time 5.8 ± 4.9 min) and no acute peri - or post-procedural complications were noted. A successful procedure (absence of syncope or bradycardia during the mean follow-up of 424 ± 222 days) was confirmed in 95 % of the patients. In one patient (5 %), however, an AAIR pacemaker had to be eventually implanted. Conclusion: CNA seems to be an effective and safe method of treatment in patients with cardioinhibitory reflex syncope and parasympathetically induced bradycardias. It can help to avoid permanent pacemaker implantation, especially in younger individuals, and, thus, the devastating complications associated with the life-long presence of a cardiac pacing system.

Kardiocentrum Oddělení kardiologie Nemocnice České Budějovice a s České Budějovice

Kardioneuroablace jako nová možnost invazivní léčby funkčních bradyarytmií iniciální zkušenosti Intervenční a akutní kardiologie 2020 roč 19 č 2 s 91 96

Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Cardioneuroablation as a new modality of invasive treatment of functional bradyarrhythmias: initial experience

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura