Cíl: Cílem práce bylo zhodnotit vliv betaxololu, brimonidinu a carteololu na progresi změn v zorných polích u nemocných normotenzním glaukomem (NTG) v čase. Soubor a metodika: Do souboru jsme zařadili 30 nemocných NTG. První skupinu tvořilo dvacet očí deseti nemocných průměrného věku 58,5 let, kteří byli léčeni betaxololem, druhou rovněž dvacet očí deseti nemocných průměrného věku 62,6 let léčených brimonidinem a třetí o stejném počtu průměrného věku 61,1 let léčených carteololem. Diagnóza byla stanovena komplexním oftalmologickým vyšetřením včetně elektroretinografie a zrakově vyvolaných odpovědí. Zorné pole jsme vyšetřili rychlým prahovým glaukomovým programem na přístroji Medmont M700. Porovnávali jsme pattern defect (PD) zorného pole v rozmezí tří let. Kritéria pro zařazení do sledovaného souboru byla následující: přibližně stejné zorné pole na začátku hodnocení, nezměněná oční léčba, dosažení hodnoty 1.0 nekorigované nebo nejlepší korigované (do ±3 D) zrakové ostrosti, nitrooční tlak (NOT) byl po celou dobu sledování v rozmezí 10-15 mm Hg, kompenzace kardiovaskulárních onemocnění a bez přítomnosti jiného interního nebo neurologického onemocnění. Výsledky: U PD jsme v žádné skupině nezaznamenali statisticky významný rozdíl. Ukázalo, že nejlepší efekt měl brimonidin (p = 0,99) a betaxolol (p = 0,81). Závěr: Lokální léčba betaxololem, brimonidinem nebo carteololem má u NTG zásadní význam. Všechny uvedené léky měly ochranný vliv na zorné pole. Otázkou ale zůstávají vedlejší lokální nežádoucí účinky brimonidinu.

Purpose: The purpose of the study was to evaluate influence of betaxolol, brimonidine and carteolol in the progression of the visual field defects during time at patients with normotensive glaucoma (NTG). Materials and methods: This study included (60 eyes of) 30 patients with NTG. First group consisted of 20 eyes of 10 patients of the average age of 58.5 years, who were treated by betaxolol. Second group also consisted of 20 eyes of 10 patients of the average age of 62.6 years and they were treated by brimonidine. Third group had the same count of the eyes and patients, the average age was 61.1 years and these patients were treated by carteolol. Diagnose of NTG was based on the comprehensive ophthalmological examination including electroretinography and visual evoked potentials. Visual fields were examined by fast threshold glaucoma test using Medmont M700 device. We compared pattern defect (PD) in the visual field for 3 years. The including criteria were: similar visual field findings at the beginning of the study, stable eye therapy (treatment was not changed during the study), uncorrected or best corrected (up to +-3 D) visual acuity of 1,0 of ETDRS, intraocular pressure between 10-15 mm Hg, if present, then compensated cardiovascular disease, no other internal or neurological disorders. Results: We didn’t notice any statistically important difference of PD. The study revealed that brimonidin (p=0,99) and betaxolol (p = 0,81) had the best effect. Conclusion: Local therapy of betaxolol, brimonidine and carteolol has an essential clinical value in normotensive glaucoma. All the mentioned treatments had a protective effect on the visual field. However, local side-effects of brimonidinu are a question.

Oční klinika JL Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT Praha

Oční klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc

Betaxolol, rimonidin and carteolol in the therapy of normal-tension glaucoma

Citace poskytuje Crossref.org