Úvod: Délka času stráveného na ulici ovlivňuje míru přizpůsobení se bezdomovectví. V průběhu let strávených na ulici lidé bez domova postupně ztrácejí schopnost řídit svůj život a jejich návrat do společnosti je stále méně pravděpodobný. Cíl: Cílem studie bylo zjistit, zda a jak se liší muži, kteří žijí na ulici déle než deset let, od těch, kteří byli bez domova po dobu čtyř let nebo méně. Metodika: Výzkum byl založen na narativní analýze hloubkových rozhovorů zaměřených na celý životní příběh respondenta, tj. na jejich dětství, dospívání a období dospělosti předcházející bezdomovectví. Zkoumanou skupinu tvořilo 51 mužů bez domova ve věku 37-54 let. Výsledky: Muži, kteří žili na ulici déle než deset let, vyrůstali v problematické rodině nebo v ústavním zařízení a získali pouze základní vzdělání. Od začátku měli problémy v práci. Mají tendenci mít vysoce rizikové osobnostní rysy a často mají poruchu osobnosti. Problémy s alkoholem nebo drogami mají od rané dospělosti. Jsou lehkomyslní, často se dostávají do střetu se zákonem a dopouštějí se trestných činů. Závěr: Délka času, po kterou člověk žije na ulici, je důležitým faktorem ve vztahu k sociální prevenci. Je zřejmé, že čím déle je člověk bezdomovcem, tím horší jsou jeho šance na opětovné začlenění do běžné společnosti.

Background: The length of time spent on the street influences the degree of adjustment to homelessness. Over the years spent sleeping rough, homeless people gradually lose the ability to control their lives and their return to mainstream society becomes less and less likely. Goal: The aim of the study was to discover whether and how men who have been sleeping rough for more than ten years differ from those who have been homeless for four years or less. Methods: The research was based on a narrative analysis of in-depth interviews focused on the respondent's entire life story, i.e. their childhood, adolescence, and the period of adulthood preceding homelessness. The group under examination comprised 51 homeless men aged 37-54. Results: Men who have been sleeping rough for more than ten years grew up in a problematic family or in an institution and acquired only a rudimentary education. From the start they had problems at work. They tend to have high-risk personality traits and often a personality disorder. Early in life they had problems with alcohol or drugs. They are reckless - even when it comes to the law - and often commit crime. Conclusions: The length of time a person has been homeless for is an important factor in relation to social prevention. It is clear that the longer a person is homeless, the worse their chances of being reintegrated into mainstream society.

Charles University Hussite Theological Faculty Prague 4 Czech Republic

National Institute of Mental Health Klecany Czech Republic

Jak délka doby strávené na ulici ovlivňuje adaptaci na bezdomovectví

References provided by Crossref.org

Literatura