Hyperurikemie je dána nerovnováhou mezi tvorbou a vylučováním kyseliny močové. Nejčastější příčinou hyperurikemie je snížené vylučování kyseliny močové, které zprostředkovávají urátové transportéry, především reabsorpční transportéry urátu URAT1 a glukózy GLUT9 a sekreční transportér ABC (ATP-binding casette) podtřídy G2 (ABCG2) v renálních proximálních tubulech a v případě ABCG2 i v gastrointestinálním traktu. Bylo identifikováno více než 30 genetických lokusů asociovaných s hyperurikemií a dnou, z nichž třetinu tvoří geny pro urátové transportéry. Z farmakologických možností ovlivnění hyperurikemie zůstávají řadu let zlatým standardem inhibitory xanthinoxidázy, které blokují konečnou fázi enzymatické degradace purinů na kyselinu močovou. Pozornost se znovu obrací také na urikosurika. Reabsorpční urátové transportéry v renálních proximálních tubulech jsou cílem vývoje řady nových urikosurik.

Hyperuricemia is caused by an imbalance between endogenous production and excretion of urate. The most common cause of hyperuricemia is decreased excretion of urate. Urate transport is mediated by several transmembrane proteins responsible for reabsorption (mainly URAT1 and GLUT9) and secretion ATP-binding cassette G2 (ABCG2) on the apical and basolateral membranes of the proximal tubules and in the case of ABCG2 also in the gastrointestinal tract. More than 30 genetic loci associated with hyperuricemia and gout have been identified, a third of which are genes for urate transporters. Xanthine oxidase inhibitors, which block the last enzyme involved in the uric acid synthesis pathway, are the most widely used drugs for hyperuricemia. Uricosuric agents experience renewed interest. Urate transporters responsible for the reabsorption of uric acid in renal proximal tubule are the target of the development of several novel uricosurics.

Revmatologická klinika 1 LF UK

Revmatologický ústav Praha

Hyperuricemia - genetic aspects and therapeutic options

Literatura