Triple negativní karcinomy prsu (triple negative breast cancer, TNBC) reprezentují heterogenní skupinu karcinomů prsu, a to histologicky, molekulárně biologicky i imunologicky. Společným charakteristickým molekulárním znakem je, že neexprimují estrogenové receptory α, progesteronové receptory a receptory pro lidský epidermální růstový faktor 2 (human epidermal growth factor receptor 2, HER2).1 Ukazují se jako nejagresivnější podtyp karcinomu prsu a jsou obvykle spojeny se závažnou prognózou a zvýšenou úmrtností na celém světě. Typická je jejich extrémně vysoká proliferace a sklon k hematogennímu metastazování.2 Závažnost tohoto onemocnění je primárně pozorovaná u mladších žen, ale může se objevit ve všech věkových skupinách. Epidemiologicky představují TNBC asi 15-20 % nově diagnostikovaných karcinomů prsu.3 Mladé pacientky trpí často horšími klinickými výsledky, jako je časný relaps a objevení viscerálních metastáz. Současná klinická léčba TNBC je obecně náročná, běžnou překážkou je chemorezistence a opakované recidivy nádoru.4 Během posledních desetiletí zaznamenáváme jen malý terapeutický pokrok a standardem péče zůstává chemoterapie. Ačkoli začlenění cílených látek, jako jsou inhibitory poly (ADP ribózy) polymerázy (PARP) a inhibitory kontrolních bodů imunity, se v klinické praxi jeví jako slibné, odpovědi TNBC na tyto druhy terapie se stále značně liší. Bez ohledu na obohacenou chemosenzitivitu a imunogenitu však většina pacientek s TNBC nedosahuje uspokojivých klinických odpovědí. Nedostatek konkrétních účinných terapeutických cílů je jedním z klíčových faktorů, které brání podstatnému zlepšení efektu cílené léčby.5 Začlenění imunomolekulárních terčů do kombinace a zdokonalení standardní chemoterapie zejména v časných fázích onemocnění může být klíčem k odemčení slibné budoucnosti managementu TNBC.4

Triple negative breast cancer (TNBC) represents a heterogeneous group of breast cancers, histologically, molecularly biologically and immunologically. A common molecular feature is that they do not express alpha estrogen, progesterone, and HER2 receptors.1 They appear to be the most aggressive subtype of breast cancer and are usually associated with a serious prognosis and increased mortality worldwide. Their extremely high proliferation and tendency to hematogenous metastasis are typical.2 The severity of this disease is primarily observed in younger women but can occur in all age groups. Epidemiologically, they represent about 15-20 % of newly diagnosed breast cancers.3 Young patients often suffer from worse clinical outcomes, such as early relapse and the appearance of visceral metastases. Current clinical treatment of TNBC is generally challenging, with chemoresistance and recurrent tumor recurrence being common barriers.4 We have seen little therapeutic progress in recent decades, and chemotherapy remains the standard of care. Although the incorporation of targeting agents such as poly (ADP ribose polymerase (PARP) inhibitors and immune checkpoint inhibitors in clinical practice appears promising, TNBC responses to these therapies still vary widely. However, despite enriched chemosensitivity and immunogenicity, most patients with TNBC do not achieve satisfactory clinical responses. The lack of specific effective therapeutic targets is one of the key factors preventing a significant improvement in the effect of targeted treatment.5 Incorporating immunomolecular targets into combination and improving standard chemotherapy, especially in the early stages of the disease, may be key to unlocking the promising future of management of TNBC.4

Onkologická klinika 1 LF a VFN Praha

Triple negative breast cancer

Literatura