Kontext: Periprocedurální poškození myokardu a jeho význam pro klinickou praxi u stabilizovaných pa- cientů je stále předmětem diskuse. Tímto tématem se za celé roky zabývala řada studií s různými definicemi, prahovými hodnotami a biomarkery. Cílem naší studie bylo popsat výsledný klinický stav pacientů s periprocedurálním poškozením myokardu pomocí definic nejnovějších, 4. doporučených postupů UDMI. Metody: Do monocentrické studie bylo retrospektivně zařazeno 238 pacientů po elektivní perkutánní koronární intervenci. Pacienti s periprocedurálním poškozením myokardu byli po výkonu srovnáni s pacienty s normálními hodnotami troponinu z hlediska výsledného klinického stavu. Mezi primární sledované parametry patřily úmrtí, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, refrakterní angina pectoris, revaskularizace cílové léze a hospitalizace pro akutní koronární syndrom do jednoho roku. Výsledky: Periprocedurální poškození myokardu bylo zjištěno u 67,2 % (n = 160) pacientů. Počty lézí a stentů, celková délka stentů, celkový průměr stentů, stav po dilataci, počty překrývajících se stentů, stenty na bifurkacích a skóre SYNTAX byly statisticky významně vyšší ve skupině s poškozením myokardu. Uvedené sledované parametry se vyskytly u 16 pacientů (11 ve skupině s poškozením myokardu a 5 v kontrolní skupině). Během sledování nedošlo k žádnému úmrtí. Poprocedurální zvýšení hodnot troponinu nebylo nijak spojeno se sledovanými parametry (11 vs. 5; p = 0,56). V Kaplanově-Meierově analýze se křivky sledovaných parametrů v obou skupinách od sebe nevzdalovaly (log rank test; 95% interval spolehlivosti [CI], p = 0,71). Závěry: Velikost a délka stenu, dilatace po výkonu, překrývání stentů a implantace stentů do lézí v bifurkacích zvyšují riziko poškození myokardu. Periprocedurální poškození myokardu u stabilní anginy pectoris nelze použít k predikci výsledného stavu pacienta po jednom roce.

Background: Periprocedural myocardial injury and its clinical significance in stable patients are still under discussion. This subject has been assessed in many studies with different definitions, thresholds, and biomarkers for years. This study aimed to determine the clinical outcomes of periprocedural myocardial injury based on latest 4th UDMI guideline definitions. Methods: 238 patients who underwent elective percutaneous coronary intervention at single center were retrospectively enrolled. Patients who developed periprocedural myocardial injury were compared with patients with normal troponin values after the procedure for clinical outcomes. Primary clinical endpoints were death, MI, stroke, refractory angina, target vessel revascularization and hospitalization due to acute coronary syndrome at one year. Results: Periprocedural myocardial injury was observed in 67.2% (n = 160) of patients. Number of lesions and stents, total stent length, total stent diameter, post-dilatation, overlapping stents, bifurcation stenting and SYNTAX score were significantly higher in myocardial injury group. Clinical outcomes occurred in 16 patients, 11 of 16 had myocardial injury group, 5 of 16 had control group. No mortality was seen during the follow-up. Postprocedural troponin elevation was not associated with clinical outcomes (11 vs. 5, p = 0,56). Kaplan-Meier curve of clinical end points did not show any separation between the curves (Log rank test, 95% CI, p = 0,71). Conclusion: Stent size and length, post-dilatation, overlapping stents and stenting of bifurcation lesions lead to increase in myocardial injury. Periprocedural myocardial injury in stable angina does not predict clinical outcomes at one year.

Department of Cardiology Istanbul University Cerrahpaşa Institute of Cardiology Istanbul Turkey

Citace poskytuje Crossref.org