Cíl: Stenóza ostia postranní větve (side branch, SB) je častou bifurkační lézí, přitom o optimální strategii její léčby se stále vede diskuse. Ačkoli je účinnost optimální farmakoterapie dobře známa, i nadále je srovnání farmakoterapie a perkutánní koronární intervence (PCI) předmětem sporu. Metodika: Celkem bylo retrospektivně hodnoceno 357 po sobě následujících pacientů s izolovanou stenózou ostia SB (klasifi kace 0.0.1 podle Mediny). Pacienti byli rozděleni do dvou skupin; pacienti pouze s farmakoterapií (n = 305) a pacienti podstupující PCI (n = 52). Revaskularizace cílové tepny (target vessel revasculari- zation, TVR), infarkt myokardu (IM) a mortalita byly hodnoceny jako závažné nežádoucí kardiovaskulární příhody (major adverse cardiovascular events, MACE). Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 58,2 ± 10,3 roku. Sto dva pacientů (28,6 %) byly ženy. Dvě stě sedmdesát devět pacientů (78,2 %) mělo lézi na diagonální větvi, zatímco 78 (21,8 %) jich mělo lézi na levé margi- nální větvi. Poměr stenóz SB (70 ± 16; 88 ± 13; p < 0,001) a délka léze SB (7,5 ± 6,6; 14,7 ± 6,0; p < 0,001) byly větší ve skupině s PCI. Častou metodou PCI byla implantace stentu do ostia SB (38 pacientů [73,1 %]). Mezi skupinami nebyly nalezeny žádné statisticky významné rozdíly v častosti TVR (1,3 % vs. 1,9 %; p = 0,277; farmakoterapie vs. PCI), incidenci IM (8,2 % vs. 7,7 %; p = 0,302; farmakoterapie vs. PCI), v mortalitě (10,2 % vs. 9,6 %; p = 0,095; farmakoterapie vs. PCI), ani v incidenci MACE (18,0 % vs. 15,4 %; p = 0,113; farmakoterapie vs. PCI). Navíc Kaplanova–Meierova analýza dlouhodobého přežití nezjistila mezi skupinami žádné rozdíly v častosti TVR (log-rank p = 0,247), incidenci IM (log-rank p = 0,295), v mortalitě (log-rank p = 0,086) ani v incidenci MACE (log-rank p = 0,107). Závěry: U pacientů se stenózou ostia postranní větve jiné cévy než hlavního kmene levé věnčité tepny se jako vhodná a optimální léčebná strategie jeví farmakoterapie místo PCI.

Aim: Side branch (SB) ostial stenosis is a frequent bifurcation lesion and its optimal treatment strategy is still debated. Although the efficacy of the optimal medical therapy is well known, the comparison of the medical treatment and percutaneous coronary intervention (PCI) is controversial. Methods: A total of 357 consecutive patients with isolated SB ostial stenosis (Medina 0.0.1 classification) was evaluated retrospectively. Patients were divided into two groups; patients with only medical therapy (n = 305) and patients undergoing PCI (n = 52). Target vessel revascularization (TVR), myocardial infarction (MI), and mortality were evaluated as major adverse cardiovascular outcomes (MACE). Results: The mean age of the patients was 58.2±10.3 years. 102 patients (28.6%) were female. 279 patients (78.2%) had diagonal lesion while 78 (21.8%) had obtuse marginal lesion. The SB stenosis ratio (70±16; 88±13, p < 0.001) and SB lesion length (7.5±6.6; 14.7±6.0, p < 0.001) were higher in the PCI group. SB ostial stenting (38 patients [73.1%]) was the common PCI technique. There were no significant differences in terms of TVR (1.3%; 1.9%, p = 0.277, medical vs PCI groups, respectively), MI (8.2%; 7.7%, p = 0.302, medical vs PCI groups, respectively), mortality (10.2%; 9.6%, p = 0.095, medical vs PCI groups, respectively) and MACE (18.0%; 15.4%, p = 0.113, medical vs PCI groups, respectively) between groups. Additionally, in Kaplan-Meier long-term survival analysis, there were no differences in TVR (log-rank p = 0.247), MI (log-rank p = 0.295), mortality (log-rank p = 0.086), and MACE (log-rank p = 0.107) between groups. Conclusions: Medical therapy instead of PCI seems to be an appropriate and optimal treatment strategy in patients with non-left main SB ostial stenosis.

University of Health Sciences Mehmet Akif Ersoy Thoracic and Cardiovascular Surgery Center Department of Cardiology Training and Research Hospital Istanbul Turkey

Citace poskytuje Crossref.org