První úspěšnou osteosyntézu u pacienta s otevřenou zlomeninou bérce v předaseptickém období provedl pomocí zlatého drátu vlámský chirurg Dominique Le Roy v roce 1796 v Antverpách. V první polovině 19. století našel řadu následovníků, mezi nimi i Achille-Cléophase Flauberta, otce spisovatele Gustava Flauberta, kteří ošetřili otevřenou operací jak akutní zlomeniny, tak paklouby. Prakticky ve všech případech došlo ke hnisání, u některých pacientů se kost přesto zhojila, jiné případy skončily amputací nebo dokonce smrtí. Přes řadu neúspěchů byly jednotlivé operace inspirací pro další generaci chirurgů. Trvalo však dalších 40 let, než byly belgickým chirurgem Albinem Lambottem položeny základy moderní osteosyntézy.

The first successful internal fixation in the pre-aseptic period was performed by the Flemish surgeon Dominique Le Roy in 1796 in Antwerpen, using a gold wire in a patient with an open fracture of the lower leg. In the first half of 19th century, he was followed by a number of other surgeons, among them Achille-Cléophase Flaubert, father of the famous novelist Gustav Flaubert, who treated both acute fractures and non-unions. Almost all operations resulted in suppuration, however, in many patients the fracture healed, while other cases ended in amputation or even death. Despite a series of failures, individual operations inspired the next generation of surgeons. Nevertheless, it took another 40 years before the foundations of modern internal fixation were laid by the Belgian surgeon Albin Lambotte.

Klinika ortopedie 1 LF UK a ÚVN Praha

Osteosynthesis of fractures in the preaseptic period