Úvod: Cílem práce je pomocí analýzy vlastního souboru pacientů a aktuálních odborných publikací stanovit, v jakých případech lze zlomeniny střední části skafoidea léčit konzervativně krátkodobou sádrovou fixací s malým rizikem vzniku pakloubu. Materiál a metoda: Soubor 19 pacientů (17 mužů a 2 ženy) s průměrným věkem 31 let (rozsah 20–43, SD 7,3) se zlomeninami střední části člunkové kosti zápěstí indikovanými ke konzervativní léčbě. Diagnostika byla prováděna na základě RTG a CT vyšetření. Konzervativní terapie spočívala v přiložení sádrové fixace zápěstí a palce na dobu min. 6 týdnů u zcela nedislokovaných zlomenin (průměr 6,4 týdne, rozsah 6–10 týdnů). Ostatní zlomeniny byly imobilizovány sádrou celkem 9 týdnů. Všichni pacienti byli sledováni min. 6 měsíců. Výsledky: V odstupu 6 měsíců od úrazu uváděli 2 z pacientů mírné klidové bolesti (1× při zhojené zlomenině, 1× při pakloubu). Bolesti při pohybu nastávaly u 5 pacientů s rozvinutým pakloubem. Dobré zhojení zlomeniny v anatomickém postavení bylo pozorováno u 10 pacientů (53 %), ve 2 případech (11 %) došlo v průběhu hojení k úhlové dislokaci a v 7 případech (37 %) se rozvinul pakloub. Závěr: Konzervativní terapie je vhodná pro zlomeniny střední části skafoidea nedislokované a s dislokací kostních fragmentů do 1,5 mm. U těchto zlomenin je při konzervativní terapii nízké riziko rozvoje pakloubu. RTG zobrazení je nedostatečné. CT vyšetření je nutné zhotovit při nezachycení linie lomu na RTG snímcích při výrazném klinickém nálezu, obzvlášť ve skupině pacientů s typickým výskytem zlomeniny střední části skafoidea, tzn. u mladých mužů ve věku mezi 25. a 40. rokem. Rozhodnutí o druhu léčby musí vždy vycházet z CT vyšetření.

Introduction: The goal of this work is to determine, using the analysis of our own patient group and current professional publications, in which cases fractures of the scaphoid waist can be treated conservatively by short-term plaster fixation with a low risk of non-union developing. Material and method: A group of 19 patients (17 men and 2 women) with the mean age 31 years (range 20–43, SD 7.3) with fractures of scaphoid waist were indicated for conservative treatment. The diagnosis was made on the basis of X-ray and CT examination. Conservative therapy consisted of applying plaster fixation of the wrist and thumb for a minimum of 6 weeks in completely non-dislocated fractures (mean 6.4 weeks, range 6–10 weeks). The other fractures were immobilized with a plaster cast for a total of 9 weeks. All patients were followed for at least 6 months. Results: At 6 months after the injury, 2 of the patients reported mild pain at rest (1× with healed fracture, 1× with a non-union). Pain during movement occurred in 5 patients with a developed non-union. Good healing of the fracture in the anatomical position was observed in 10 patients (53%), in 2 cases (11%) an angular dislocation occured during healing, and in 7 patients (37%) the result of treatment was a non-union. Conclusion: Conservative therapy is suitable for fractures of the scaphoid waist without dislocation and with dislocation of bone fragments up to 1.5 mm. In these fractures, conservative therapy has a low risk of non-union developing. X-ray imaging is insufficient. In case the fracture line does not appear on the X-ray and there is a significant clinical finding, especially in the group of patients with a typical occurrence of a fracture of the scaphoid waist, i.e. in young men aged between 25 and 40 years, CT examination must be performed. The decision on the type of treatment must always be based on the CT scan.

Ortopedická klinika 1 LF UK a FN v Motole Praha

Conservative therapy of scaphoid waist fractures

References provided by Crossref.org