Absolutní uterinní faktor infertility je podmíněn vrozenou nebo získanou absencí dělohy či přítomností nefunkční dělohy u žen, které se chtějí stát biologickými matkami. Osobní reprodukční zkušenost může dnes ženám bez dělohy poskytnout transplantace dělohy v kombinaci s metodami asistované reprodukce. V raném období výzkumu byla v zájmu minimalizace rizika předčasného porodu a dalších komplikací souvisejících s těhotenstvím doporučena k transplantaci pouze děloha od dárkyně s anamnézou jednoho až tří dokončených těhotenství. Ke snížení rizika předčasného porodu by se u příjemkyň dělohy mělo trvat spíše na jednočetném těhotenství než na darování dělohy od ženy s alespoň jedním porodem v anamnéze. Mírné zúžení v místě anastomózy vaginální manžety děložního štěpu a neovaginy příjemkyně jsme předpokládali, ale rozsah první vaginální stenózy časně po transplantaci dělohy byl přesto nepříjemným překvapením. Gynekolog by měl pro prevenci potransplantační vaginální striktury zhodnotit tvar a rozměry děložního čípku dárkyně, porovnat je s rozměry neovaginy a poševní klenby příjemkyně a provést anastomózu děložního hrdla k neovagině tak, aby byl zajištěn volný přístup k děložnímu hrdlu pro provedení cervikální biopsie kvůli kontrole rejekce štěpu a pro hladké zavedení katétru pro transfer embrya do děložní dutiny.

Absolute uterine factor infertility is conditioned by the congenital or acquired absence of the uterus or the presence of a nonfunctioning uterus in women who wish to become biological mothers. Uterine transplantation along with assisted reproductive techniques can provide this option for women without a uterus. In the early research period, to minimize the risk of preterm birth and other pregnancy-related complications, the uterus of a donor with a history of one to three successfully completed pregnancies was recommended for transplantation. We believe that insisting on a singleton pregnancy is necessary to reduce the risk of premature birth in uterus recipients, rather than insisting on donating a uterus from a woman with a history of at least one birth. Mild post-transplant narrowing of the vaginal-neovaginal anastomosis was expected; however, the first severe vaginal stricture revealed soon after transplantation was an unpleasant surprise. To prevent post-transplant vaginal stricture, gynecologic surgeons should evaluate the shape and size of the donor’s cervix, compare it with the size of the recipient’s neovagina and vaginal vault, and perform a vaginal-neovaginal anastomosis to ensure free access for post-transplant cervical biopsies to reveal signs of subclinical rejection and smooth insertion of the embryo transfer catheter into the uterine cavity.

Department of Obstetrics and Gynecology 2nd Faculty of Medicine Charles University and Motol University Hospital Prague

Gynekologické aspekty, které mohou ovlivnit riziko předčasného porodu a úspěšnost embryotransferů po transplantaci dělohy

References provided by Crossref.org