Sekundární protilátkové imunodeficience mohou vznikat působením řady vnitřních a vnějších faktorů. Jsou klinicky charakterizované především recidivujícími nebo chronickými bakteriálními infekcemi dýchacích cest, laboratorně pak sníženými hladinami protilátek (imunoglobulinů), u závažných forem pak i narušenou tvorbou specifických (postvakcinačních) protilátek. Někdy jsou doprovázené jinými poruchami imunity, jako jsou lymfopenie, neutropenie, poruchy v systému komplementu apod. Základním terapeutickým přístupem je antibiotická profylaxe. Při jejím selhání, průkazu závažné hypogamaglobulinemie (sérová hladina IgG <4 g/l) a narušené specifické protilátkové odpovědi pak může být indikována imunoglobulinová substituční terapie.

Secondary antibody immunodeficiencies can arise from a number of internal and external factors. They are clinically characterized primarily by recurrent or chronic bacterial infections of the respiratory tract, laboratory-based by reduced levels of antibodies (immunoglobulins), and in severe forms by impaired production of specific (post-vaccination) antibodies. However, secondary antibody immunodeficiencies can be accompanied by other immune disorders such as lymphopenia, neutropenia, complement system disorders, etc. The basic therapeutic approach is antibiotic prophylaxis. If this fails, severe hypogammaglobulinemia (serum IgG level <4 g/l) and impaired specific antibody response are revealed, immunoglobulin replacement therapy may be indicated.

Ústav imunologie 2 lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Praha

Secondary antibody immunodeficiencies - when and how to treat whom

Literatura