Pokusili jsme se ověřit literární údaje o prevalenci antiboreliových protilátek třídy IgM a IgGv domácí zdravé populaci (u 200 dárců krve), resp. u osob s vyšším rizikem infekce (u lesníchdělníků, lesníků a myslivců). Všechny krevní vzorky byly zpracovány v Národní referenční labora-toři pro lymeskou boreliózu CEM (LB) při Státním zdravotním ústavu v Praze metodou ELISA NRLBKC 90 a v případech její pozitivity byla zajištěna konfirmace metodou Western blot Lyme. Všichninemocní vyplnili speciální dotazník používaný standardně v klinické poradně pro LB.Ve skupině dárců krve bylo vyšetřeno 100 mužů s průměrným věkem 33,5 roků a 100 žen s průměr-ným věkem 24,4 roků. U 26 z nich byla prokázána pozitivita protilátek proti Borrelia burgdorferi(Bb), ale na výzvu k lékařskému vyšetření se dostavilo jen 22 z nich, 11 mužů a 11 žen (10,1 %).Vyšetření antiboreliových protilátek metodou ELISA prokázalo pozitivitu třídy IgM 7krát a třídyIgG 9krát, z nich pak byla metodou Western blot (WB) potvrzena třída IgG celkem 3krát.V rizikové skupině bylo vyšetřeno 39 mužů s průměrným věkem 40,6 roků a 32 žen. U 12 z nich(17,9 %) byla prokázána pozitivita antiboreliových protilátek metodou ELISA i metodou WB.Vezmeme-li procentuální konfidenční interval kontrolní skupiny jako základ srovnání, pak hodnotarizikové skupiny spadá do tohoto intervalu při hladině významnosti p = 0,01.V závěru je zmíněna problematičnost interpretace pozitivních sérologických nálezů podobně jakoúskalí při jejich hodnocení nejen z hlediska validity laboratorních nálezů daných absencí stan-dardizace metodik, ale rovněž i nejasnosti stran perzistence protilátek třídy IgM řadu let po legeartis zajištěné antibiotické léčbě.
The authors tried to confirm data on the prevalence of antiborrelia antibodies class IgM and IgG inthe local healthy population (200 blood donors) and in subjects with an increased risk of infection(forestry labourers, forestry workers and huntsmen). All blood samples were analyzed in theNational Reference Laboratory for Lyme borreliosis CEM (LB) in the National Institute of PublicHealth in Prague by the ELISA NRLB KC 90 method and in case of a positive result they wereconfirmed by the Western blot Lyme method. All patients completed a special questionnaire usedas a standard procedure in the consultation centre for LB.In the group of blood donors 100 men were examined, mean age 33.5 years and 100 women, meanage 24.4 years. In 26 positive antibodies against Borrelia burgdorferi (Bb) were confirmed, but oninvitation to medical examination only 22 attended, 11 men and 11 women (10.1%). Examination ofantiborrelia antibodies by the ELISA method proved positivity of class IgM 7 times and of class IgG9 times. By the Western blot method (WB) class IgG was confirmed three times.In the risk group 39 men were examined, mean age 40.6 years and 32 women. In 12 of them (17.9%)positivity of antiborrelia antibodies against Borrelia burgdorferi (Bb) was proved by the ELISAmethod as well as the WB method. If the percentage confidence interval of the control group is taken as a basis for comparison, thenthe value of the risk group is within this interval at a significance value of alpha = 0.01.In the conclusion the authors discuss the problem of interpretation of positive serological resultsand the pitfalls of their evaluation not only from the aspect of validity of laboratory findings, dueto the absence of standardization of methods, but also with regards to obscure aspects of thepersistance of IgM antibodies after years of lege artis antibiotic treatment.
