Resekce žaludku podle Billrotha I (B I) se provádí velice zřídka. Cílem této retrospektivní studie je zhodnotit naše zkušenosti s diagnostickou a terapeutickou endoskopickou retrográdní cholangiopankreatikografií (ERCP) u pacientů po resekci žaludku podle Billrotha I. U pacientů se stavem po resekci žaludku podle B I trvalo studium souboru 20 let (listopad roku 1994 – pro-sinec roku 2014). V práci byli retrospektivně hodnoceni 3 pacienti po resekci žaludku podle B I, kteří měli projevy biliární ob-strukce. K provedení ERCP byl ve všech případech použit standardní (tedy jako za normální anatomické situace) terapeutický videolateroskop Olympus. Kanylačního úspěchu při diagnostické ERCP bylo dosaženo u 3 pacientů ze 3 – tedy jednalo se o 100% úspěšnost diagnostické ERC. U všech těchto 3 pacientů byla při ERCP nalezena CDL. Dále pak u všech těchto 3 paci-entů s patologickým nálezem CDL na ERCP byla bezprostředně po diagnostické ERCP realizována endoskopická léčba, jejímž úvodním krokem byla vždy standardním způsobem (tedy jako u normální anatomie) provedená suficientní endoskopická papilotomie (EPT). Následně byla provedena endoskopická extrakce veškeré CDL z hepatocholedochu do duodena. Celkem byla tedy terapeutická ERCP kompletně úspěšná u všech 3 pacientů ze 3 (100 % ze 3), u kterých byla původně endoskopická léčba zahájena. V našem souboru 3 pacientů se nevyskytly žádné komplikace. Při ERCP u pacientů po resekci žaludku podle B I jsme měli u všech těchto našich nemocných
The stomach resection according to Billroth I (B I) is very rarely done. The aim of this retrospective study is to evaluate our ex-perience with diagnostic and therapeutic endoscopic retrograde cholangiopancreatography (ERCP) in patients after stomach resection according to Billroth I. In patients with a condition after stomach resection according to B I, a study of the group of 20 years (November 1994 – December 2014) took place. Three patients were evaluated retrospectively after B I stomach resection with biliary obstruction. For the ERCP was used the Olympus therapeutic videotheroscop in all cases with the standard (as in normal anatomical situation). Cannulation success in diagnostic ERCP was achieved in 3 out of 3 patients – 100% success rate of ERC diagnosis. For all these 3 patients CDL was found in the ERCP. In addition, endoscopic treatment was performed immediately after ERCP diagnosis in all 3 patients with a CDL pathologic ERCP diagnosis, the initial endoscopic papillotomy (EPT) performed in the standard procedure (as in normal anatomy). Subsequently, endoscopic extraction of all CDL from he-patocholedocus to duodenum was performed. Overall the ERCP was completely successful in all 3 of the 3 (100% of 3) patients who initially started endoscopic therapy. There were no complications in our group of 3 patients. For ERCP in patients with BI stomach resection, we had 100% success rate of diagnostic and therapeutic ERCP in all of these patients (3 CDL patients).
Cílem této retrospektivní studie je zhodnotit naše zkušenosti s diagnostickou a terapeutickou endoskopickou retrográdní cholangiopankreatikografií (ERCP) u pacientů po choledochoduodenoanastomóze. Metoda: Studium souboru trvalo 20 let (listopad roku 1994 až prosinec roku 2014). V práci byli retrospektivně hodnoceni 3 pacienti po choledochoduodenoanastomóze, kteří měli projevy biliární obstrukce. K provedení ERCP byl ve všech případech použit standardní terapeutický videolateroskop. Pacienti a výsledky: U těchto 3 pacientů se stavem po choledochoduodenoanastomóze jsme při ERCP dosáhli 100% kanylační úspěšnosti – 3 pacienti ze 3. Jednalo se tedy o 100% úspěšnost diagnostické ERCP. U všech těchto pacientů byla při ERCP nalezena jednak stenóza přirozeného ústí Vaterovy papily, dále stenóza choledochoduodenoanastomózy, a dále pak ještě suprastenotická distální choledocholitiáza. U všech pacientů s výše popsaným patologickým nálezem na ERCP byla bezprostředně po diagnostické ERCP zahájena endoskopická léčba, která se sestávala jednak ze standardní endoskopické papilotomie stenotické Vaterovy papily, dále balónkové dilatace stenózy choledochoduodenoanastomózy, a nakonec endoskopické extrakce suprastenotické distální choledocholitiázy. Celkem byla terapeutická ERCP kompletně úspěšná u všech 3 pacientů ze 3 (100%), u kterých byla původně endoskopická léčba zahájena. V našem souboru 3 pacientů se nevyskytly žádné komplikace. Závěr: Při ERCP u pacientů po choledochoduodenoanastomóze jsme dosáhli u všech těchto 3 našich nemocných 100% úspěšnosti diagnostické i terapeutické ERCP.
The aim of this retrospective study is to evaluate our experience with diagnostic and therapeutic endoscopic retrograde cholangiopancreaticography (ERCP) in patients after choledochoduodenoanastomosis. Methods: The study took 20 years (November 1994 – December 2014). Three patients after choledochoduodenoanastomosis who had symptoms of biliary obstruction were retrospectively evaluated. In all cases, a standard therapeutic videolateroscope was used to perform ERCP. Patients and results: We achieved ERCP in these 3 patients with choledochoduodenoanastomosis 100% cannulation success rate – 3 out of 3 patients. This was 100% success rate of diagnostic ERCP. In all of these patients, ERCP was found – both stenosis of the natural mouth of the Vater papilla, stenosis of choledochoduodenoanastomosis, and suprastenotic distal choledocholithiasis. In all patients with the above-described ERCP pathology, endoscopic treatment was initiated immediately after diagnostic ERCP, consisting of standard endoscopic papillotomy of the stenotic Vater papilla, balloon dilatation of choledochoduodenoanastomosis stenosis, and endoscopic extraction of suprastenotic distal choledocholithiasis. In total, therapeutic ERCP was completely successful in all 3 patients out of 3 (100%) who had initially started endoscopic treatment. There were no complications in our group of 3 patients. Conclusion: In ERCP in patients after choledochoduodenoanastomosis, we achieved 100% success of both diagnostic and therapeutic ERCP in all of our 3 patients.
Steatóza pankreatu je označení pro stav charakterizovaný zvýšenou akumulací tuku ve slinivce břišní. Nejčastější příčinou je obezita a metabolický syndrom, mezi další etiologické faktory mohou patřit některé vrozené syndromy, toxické látky či virová onemocnění. Diagnostika je založena na neinvazivních zobrazovacích metodách. Nejdostupnější je ultrasonografické vyšetření dutiny břišní, využít lze i endoskopickou ultrasonografii, výpočetní tomografii nebo zobrazení magnetickou rezonancí. V klinické praxi má steatóza pankreatu význam zejména vhledem ke svému úzkému vztahu k diabetes mellitus 2. typu, nealkoholické tukové chorobě jater a ke kardiovaskulárním onemocněním. Onemocnění může zhoršovat tíži akutní pankreatitidy a studován je i její vztah k malignitám pankreatu. Nezanedbatelná jsou rovněž sdělení chirurgů o komplikacích po operacích slinivky u osob se steatózou pankreatu.of MM patients in the near future.
Pancreatic steatosis is the name for a state characterized by an increased accumulation of fat in the pancreas. It is most frequently due to obesity and the metabolic syndrome, other etiological factors may include some congenital syndromes, toxic substances or viral diseases. Diagnostics is based on non-invasive imaging methods. The most accessible is abdominal ultrasound, also endoscopic ultrasound, computed tomography or magnetic resonance imaging can be used. In clinical practice, pancreatic steatosis is in particular significant because of its close association with type 2 diabetes mellitus, non-alcoholic fatty liver disease and cardiovascular diseases. The disorder may aggravate the burden of acute pancreatitis, examined is its relationship to pancreatic cancer. Significant are also surgical reports on complications after pancreatic surgeries on individuals with pancreatic steatosis.
- Klíčová slova
- steatóza pankreatu,
- MeSH
- dyslipidemie MeSH
- lidé MeSH
- metabolický syndrom patologie MeSH
- nádory slinivky břišní diagnóza etiologie MeSH
- nemoci slinivky břišní * diagnostické zobrazování etiologie MeSH
- obezita komplikace patologie MeSH
- pankreatitida MeSH
- terminologie jako téma MeSH
- ultrasonografie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Sklerozující cholangitidy jsou skupinou chronických obstrukčních onemocnění žlučových cest, mezi které řadíme primární sklerozující cholangitidu (PSC), IgG4 asociovanou sklerozující cholangitidu (IgG4-SC) a sekundární sklerozující cholangitidu (SSC). Projevy onemocnění jsou podobné, častý je však i jejich asymptomatický průběh. IgG4-SC se řadí do skupiny IgG4 asociovaných onemocnění a nejčastěji je spojena s autoimunitní pankreatitidou 1. typu. Diagnostika IgG4-SC je založena na typickém histolopatologickém obraze, vzhledu při zobrazovacích vyšetřeních, sérologickém vyšetření, současném postižení ostatních orgánů a odpovědí na terapii, přičemž IgG4-SC vykazuje ve většině případů dobrou odpověď na léčbu kortikoidy, kdežto u zbývajících jednotek je jedinou možností endoskopická intervence či transplantace jater. Sekundární sklerozující cholangitida se může vyvinout jako následek mnoha rozdílných inzultů působících na žlučový strom. Nejčastěji bývá popisována dlouhotrvající žlučová obstrukce, chirurgické poranění žlučového stromu, ischemie žlučového stromu v jaterních alotransplantátech nebo rekurující pankreatitidy. V diagnostice PSC využíváme sérologická a zobrazovací vyšetření, někdy se musíme uchýlit k jaterní biopsii. PSC je ve významné míře provázena přítomností idiopatických střevních zánětů, typicky ulcerózní kolitidou. Ve svém důsledku může vézt PSC k cirhóze jater a je prekancerózou hned několika malignit. Vzhledem k variabilní lokalizaci postižení žlučového stromu u výše uvedených jednotek je do diferenciální rozvahy potřeba zahrnout i některé malignity podjaterní krajiny – karcinom pankreatu a cholangiogenní karcinom.
Sclerosing cholangitides represent a group of chronic biliary obstructive diseases which include primary sclerosing cholangitis (PSC), IgG4 associated sclerosing cholangitis (IgG4-SC) and secondary sclerosing cholangitis (SSC). The manifestations of the diseases are similar, but their asymptomatic course is also frequent. IgG4-SC belongs to the group of IgG4 associated diseases and it is the most frequently related to type 1 autoimmune pancreatitis. Diagnosing of IgG4-SC is based on typical histopathological images, shape changes revealed by diagnostic imaging, serological tests, concurrent impairment of other organs and response to therapy, where IgG4-SC responds well to treatment with corticoids, whereas the only possibility for the remaining units is endoscopic intervention or liver transplantation. Secondary sclerosing cholangitis may develop as a result of many different insults affecting the biliary tree. Among them, the most frequently described include long-lasting biliary obstruction, surgical injury of the biliary tree, and ischemic cholangitis in liver allotransplants or recurrent pancreatitis. We use serological and imaging examination in PSC diagnostics, sometimes we have to resort to liver biopsy. PSC is to a significant degree accompanied by the presence of idiopathic bowel disease, typically ulcerative colitis. As a result, PSC may lead to cirrhosis of the liver and it is a precancerous condition of several malignancies. With regard to variable locations of the biliary tree injuries concerning the aforementioned units, also certain malignancies in subhepatic landscape need to be considered in the differential diagnosis: pancreatic cancer and cholangiogenous carcinoma.
- MeSH
- cholangiografie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- genetická predispozice k nemoci MeSH
- idiopatické střevní záněty diagnóza MeSH
- imunoglobulin E krev MeSH
- karcinom MeSH
- kyselina ursodeoxycholová aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nádory žlučových cest diagnóza MeSH
- prognóza MeSH
- rizikové faktory MeSH
- sklerozující cholangitida * diagnóza klasifikace terapie MeSH
- transplantace jater MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Epidemiologická data ukazují, že metabolický syndrom lze diagnostikovat až u 30 % populace. Celkem 5 komponent metabolického syndromu, z nichž v případě pozitivity 3 z nich (viscerální obezita, arteriální hypertenze, hypertriglyceridemie, změny HDL-cholesterolu a diabetes mellitus 2. typu) jsou patogenetickými faktory, které jsou nejčastěji spojovány s kardiovaskulárními onemocněními, ale v současnosti jsou středem zájmu i gastroenterologů. Popsán byl vztah mezi nealkoholickou jaterní steatózou, včetně nealkoholické steatohepatitidy. Méně známo je stále o vztahu k onemocnění pankreatu, především u stavu označeném jako nealkoholické ztukovatění pankreatu (non-alcoholic fatty pancreas disease). Hormonem selektivně produkovaným tukovou tkání je adiponektin. Tento protein je studován jako možný biomarker u osob s metabolickým syndromem, včetně obezity. Kromě toho je ale studována otázka, zda adiponektin může hrát významnější roli i v patogenezi nemocí spojených s ukládáním tuku v parenchymatózích orgánech. Najít spolehlivý biomarker pro nemocné s metabolickým syndromem, resp. s onemocněním jater, biliárního systému a pankreatu v souvislosti s metabolickým syndromem je velkou výzvou. A adiponektin je jedním ze slibných biomarkerů.
Epidemiological data show that the metabolic syndrome can be diagnosed in up to 30 % of the population. Regarding 5 components of the metabolic syndrome, three of them, in case of positivity (visceral obesity, arterial hypertension, hypertriglyceridemia, changes of HDL-cholesterol levels and type 2 diabetes mellitus), are pathogenic factors which are the most frequently related to cardiovascular diseases, but currently they are also the focus of interest for gastroenterologists. The relationship between non-alcoholic hepatic steatosis, including non-alcoholic steatohepatitis, has been described. Less is known so far about the relation to the pancreas disease, particularly with respect to the status referred to as non-alcoholic fatty pancreas disease. The hormone selectively produced by adipose tissue is adiponectin. This protein is studied as a possible biomarker in people with metabolic syndrome, including obesity. Besides that, there is a question studied whether adiponectin can also play a significant role in the pathogenesis of diseases associated with fat building up in parenchymatous organs. Finding a reliable biomarker for patients with metabolic syndrome or diseases of the liver, biliary system and pancreas in relation to metabolic syndrome, presents a big challenge. And adiponectin is one of the promising biomarkers.
- MeSH
- adiponektin * biosyntéza sekrece MeSH
- lidé MeSH
- metabolický syndrom * diagnóza MeSH
- pankreatitida diagnóza patologie MeSH
- ztučnělá játra diagnóza patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
