Covid-19 je infekční onemocnění, které je způsobené virem SARS -CoV-2 (syndrom těžké respirační tísně koronaviru 2) (1). Celková mortalita je nízká: pod 0,5 %. Úmrtí jsou převážně ve věkové skupině nad 60 let a u pacientů s jiným těžkým chronickým onemocněním. Většina nemocných se uzdraví v průběhu jednoho či dvou týdnů, nicméně u 5–10 % pacientů část symptomů přetrvává týdny a měsíce. Post-covid syndrom je multi -systémové onemocnění s překrývajícími se symptomy a zasahuje jedince bez ohledu na tíži předchozí akutní infekce. Při pohledu na počet postižených v České republice odhadujeme, že během následujících měsíců zde bude nejméně 50 000 postižených vyžadujících pozornost minimálně praktického lékaře, ale patrně i dalších specialistů. K zvládnutí následků pandemie SARS -CoV-2 je nezbytná znalost post-covid syndromu a tvorba účinných doporučení, ideálně založených na důkazech.
Coronavirus disease 2019 (COVID-19) is an infectious disease caused by a severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 (SARS-CoV-2) (1). Overall COVID-19-related rates of mortality are low; deaths usually occur in patients older than 60 and those suffering from serious chronic diseases. Most of the patients recover within one or two weeks. However, in approximately 5–10 % of the patients some of the symptoms persist for weeks and months. Post-COVID-19 syndrome is a multisystem disease with overlapping symptoms and may occur even in patients who were relatively mildly affected during the acute phase of the disease. Evaluating the number of patients with or after the novel coronavirus infection in the Czech Republic, it can be estimated that in the next months there will be about 50,000 new patients suffering from long-COVID-19 requiring attention of general practitioners in the least, and, in all probability, also of other medical specialists. A thorough knowledge of the syndrome and efficient ideally evidence-based guidelines have to be formulated to combat the adverse impact of the pandemic.
- Klíčová slova
- post -covid-19 syndrom, dispenzární péče,
- MeSH
- COVID-19 * komplikace MeSH
- lidé MeSH
- následná péče MeSH
- SARS-CoV-2 MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Od druhé poloviny devadesátých let minulého století je hlavní léčebnou strategií HIV infekce tzv. kombinovaná antiretrovirová terapie. Jednou z tradičně používaných lékových skupin jsou inhibitory reverzní transkriptázy. Etravirin je zástupcem druhé generace nenukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (NNRTI). Vzhledem k nutnosti kombinovat léky z různých terapeutických skupin, je každý nový léčebný přípravek možnou alternativou v případě nesnášenlivosti nebo neúčinnosti předchozí terapie. Etravirin je obecně charakterizován dobrou účinností, menším rizikem vzniku nežádoucích účinků a vyšší odolností proti vzniku rezistence v porovnání se zástupci první generace NNRTI.
Since the mid-nineties of the last century, combination antiretroviral therapy has been the main treatment strategy for HIV. Reverse transcriptase inhibitors are among the traditionally used drug classes. Etravirine is a second-generation non-nucleoside reverse transcriptase inhibitor (NNRTI). Due to the need to combine drugs from different classes, each newly approved medicinal product is an option for patients with resistance or intolerance to previous therapy. Etravirine is generally characterized by high efficacy, a low risk of side effects and a higher resistance barrier in comparison with first-generation NNRTIs.
- MeSH
- aplikace orální MeSH
- HIV infekce * farmakoterapie MeSH
- HIV-1 účinky léků MeSH
- inhibitory reverzní transkriptasy * farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- látky proti HIV farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- pyridaziny * farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- vysoce aktivní antiretrovirová terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Cíl práce: Aktualizovat poznatky o epidemiologii, diagnostice, klinických projevech a léčbě tularémie, poněvadž v posledních 5 letech došlo na jižní Moravě po mnohaleté přestávce ke zvýšení počtu postižených tímto onemocněním. Metodika: Proveden rozbor zdravotnické dokumentace 53 nemocných tularčmií léčených v letech 1994-99 na infekční klinice ve FN Brno. Sledován zdroj a způsob přenosu nákazy, délka inkubační doby, klinická forma a průběh onemocnění,výsledky některých hematologických a biochemických vyšetření,druh a včasnost zahájení antibiotické léčby. Výsledky port)vnávány s vlastními dřívějšími zkušenostmi a literaturou. Výsledky: Nejčastějším zdrojem onemocnění byl zajíc (41,5 %) a myšoviti hlodavci (20,8 %). Inkubační doba se pohybovala od 3 do 29 dnů. U 41 % nemocných byla správná diagnóza stanovena až po uplynuti více než 14 dnů od počátku choroby. Nejčastější formou byla ulceroglandulární (56,6 %)a oroglandtdární (26,4 %). U 27 z 49 postižených zevními formami lymfadenitída abscedovala. Horečku mělo 86,8 % a kožní tularemidy 7,5 % našich nemocných. 40 % mělo relativně vyšší hladinu sérových gamaglobulinů. V léčbě se nejvíce osvědčila kombinace gentamicin + doxycyklin. Závěr: Doporučeno myslet na tularemickou etiologii v případě vzniku axilárních a epitrochleárních lymfadenitíd po kontaktu ze zajíci, u déletrvajících povlakových tonzilitíd vzdorujících léčbě penicilinem, drobných hnisajících ulcerací po odstranění klíštěte provázených regionální lymfadenopatií a podzimních chřipkovitých onemocnění pracovníků v cukrovarech a zemědělců.
Objectives: The update-of the epidemiolog, diagnostic, clinical manifestation and low of tularemia in view of the increased number of cases of this disease in Southern Moravia during the past 5 years, following many years of no recorded incidence. Method: Analysis of 53 cases of tularemia treated during the period 1994-1999 at the clinic of infectious diseases, University Hospital, Brno, was analysed. The following data were collected and compared to previous experiences with the disease and literature sources: source and transmission of the infection, incubation period, clinical form and course, results of certain hematological and biochemical examinations, type and timely application of antibiotics. Results: The most frequent sources of infection were hares (41.5 %) and mousy rodents (20.8 %). The incubation period ranged from 3 to 29 days. In 41 % of cases a correct diagnosis was established after more than 14 days following onset of the disease. The most frequently encountered forms were ulceroglandular (56.6 %) and oroglandular (26.4 %). In 27 of 49 cases involving outward external forms the lymphadenitis receded. Fever, skin manifestations and elevated gamma globulin levels were recorded in 86.8 %, 7.5 % and 40 % of patients, respectively. A combination of gentamicin and doxycycline proved optimal in treatment. Conclusion: Tularemia should be considered in cases of axillary and epitrochlear lymphadenitis following contact with hares, long-term caseous tonsillitis unresponsive to treatment with penicillin, minor purulent Ulcerations following removal of a tick accompanied by local lymphadenopathy and autumnal influenza in sugar refinery and agricultural workers.
- MeSH
- dospělí MeSH
- doxycyklin terapeutické užití MeSH
- gentamiciny terapeutické užití MeSH
- Lagomorpha mikrobiologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lymfatické uzliny mikrobiologie MeSH
- mladiství MeSH
- myši mikrobiologie MeSH
- senioři MeSH
- tularemie diagnóza epidemiologie farmakoterapie MeSH
- zdroje nemoci MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- myši mikrobiologie MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
