JavaScript NENÍ povolen !

V tomto článku jsou shrnuty nejčastější infekční komplikace v rámci vnitřního lékařství. Jde především o infekce dolního respiračního traktu, močové infekce, infekce kardiovaskulární, gastrointestinální až po ty nejzávažnější tj. septické stavy. Jednotlivé infekce jsou v tabulkách rozděleny podle místa svého vzniku. Zároveň je připojena i doporučená terapie jak iniciální (většinou určená pro ambulantní složku), tak i tzv. alternativní, kterou lze využít při klinickém neúspěchu iniciální léčby a nebo když jde o závažný stav vyžadující hospitalizaci. Tyto terapeutické návrhy nemají samozřejmě kredit obecně platných terapeutických postupů, ale lze je porovnat s postupy užívanými v jiných zdravotnických zařízeních.

The published work is an overview of the most common infectious complications in internal medicine. In particular, these are lower respiratory tract infections, urinary infections, cardiovascular infections and gastrointestinal infections, including the most serious one, i.e. septic conditions. Individual infections are listed in tables and divided according to the sites of their origin. Also included are recommended therapies – both initial (mostly for outpatient management) and the so called alternative which can be used either following clinical failure of initial treatment or in severe cases requiring hospitalization. Although these therapeutic recommendations are naturally not credited as generally valid therapeutic procedures they may be compared with approaches used in other health care facilities.

Článek

Diabetická gastroparéza - jak často myslíme na tuto komplikaci diabetu?
[Diabetic gastroparesis: how often we do regard this diabet complication?]

Keil, Radan, 1961-
Autor Autorita
Perušičová, Jindra, 1942-
Autor Autorita

Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa. 2003 ; Roč. 6 (č. 2) : s. 79-82.

ISSN 1211-9326
Medvik
Zdroj

Diabetická gastroparéza je závažnou komplikací diabetes mellitus – je to důsledek autonomní neuropatie. Tato porucha postihuje 58 % diabetiků a může být příčinou prolongovaných hyperglykemií, kdy vyprazdňování tuhých částí potravy ze žaludku do střeva je opožděno. Klinické příznaky onemocnění jsou pocit plnosti žaludku, předčasná sytost, tlak v epigastriu, posprandiální zvracení. Terapie gastroparézy spočívá v podání prokinetik, která zlepšují motorickou aktivitu žaludku, zvyšují tonus žaludku a urychlují jeho vyprazdňování. U pacientů s autonomní neuropatií je častý výskyt prolongace intervalu QT na ekg – mezi touto poruchou a náhlou smrtí u diabetiků je úzká spojitost. Vzhledem k tomu, že diabetická gastroparéza je jedním z projevů autonomní neuropatie, je nutná velká opatrnost v preskribci léků, které by mohly prodloužit interval QT. V současné době se u nemocných s diabetem jeví jako optimální a bezpečné prokinetikum (ve srovnání s jinými léky této skupiny) Itopride hydrochlorid. V léčbě pacientů s diabetickou gastroparézou je efektivní a bezpečný.

Diabetic gastroparesis is a serious complication of diabetes mellitus – it is a consequence of diabetic autonomic neuropathy. This disorder affects 58% of diabetics and it is a result of prolonged hyperglycemia- emptying of solid meal from stomach into small bowel is delayed. Symptoms of diabetic gastroparesis include epigastric distress, nausea, bloating, postprandial vomiting and early satiety. Prokinetic agents, which increase gastric motor activity are used for therapy. These agents increase gastric tone and accelerate gastric emptying in diabetic gastroparesis. There is a high occurence of electrographic QT interval prolongation in patients with diabetic autonomic neuropathy even where drugs were not administtered and there is evidence of a strong connection with the sudden death of patients with diabetes mellitus. Furthermore as a diabetic gastroparesis is believed to be one complication of diabetic autonomic neuropathy, care should be taken when prescribing drugs which may prolong the QT interval. From this standpoint in comparison with other drugs itopride hydrochloride is safe and useful in the treatment of patients with diabetic gastroparesis.

Klíčová slova
CERUCAL, DEGAN, PREPULSID, GANATON,
MeSH
antagonisté dopaminu terapeutické užití MeSH
diabetes mellitus MeSH
diabetické neuropatie patologie MeSH
farmakoterapie metody MeSH
gastroparéza diagnóza patologie terapie MeSH
hyperglykemie patologie MeSH
komplikace diabetu MeSH
lidé MeSH
příznaky a symptomy ústrojí trávicího MeSH
Check Tag
lidé MeSH

Abstrakt

Vliv léčby inzulinovou pumpou na metabolickou kompenzaci a kvalitu života diabetiků 1. typu : 38. Diabetologické dny, Luhačovice, 18.-20.4.2002. Abstrakta

Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa. 2002 ; Roč. 5 (Suppl. 1) : s. 40.

ISSN 1211-9326
Medvik
Zdroj

Diabetologické dny. 2002 ; Roč. 5 (Suppl. 1) : s. 40.

ISSN 1211-9326
Medvik
Zdroj

Článek

Helicobacter pylori a diabetes mellitus
[Helicobacter pylori and diabetes mellitus]

Časopis lékařů českých. 2002 ; Roč. 141 (č. 18) : s. 575-577.

ISSN 0008-7335
Medvik
Zdroj

Východisko. Helicobacter (H.) pylori se významně podílí v patogenezi chronické gastritidy, duodenálního a žaludečního vředu, karcinomu a lymfomu žaludku. Pozornost upoutala také některá onemocnění extragastrická včetně diabetes mellitus, u nichž byla prokázána elevace hladiny protilátek proti H. pylori. Cílem práce bylo zjištění séroprevalence u souboru diabetiků ve vztahu k pohlaví, typu onemocnění a ve srovnání s odpovídajícími nálezy dárců krve. Metody a výsledky. U 195 diabetiků (1. a 2. typ) a 216 dárců krve byla stanovena hladina IgG protilátek metodou ELISA. Séroprevalence souboru diabetiků činila 27 %, u mužů 26 % a u žen 28 % (NS). Ve vztahu k pohlaví a typu diabetu nebyly zjištěny rozdíly. Významné rozdíly séroprevalence byly prokázány mezi souborem diabetiků a dárců krve (27 % vs. 51 %, p<0,001), muži diabetiky obou typů a dárci (26 % vs. 62 %, p<0,001). Mezi diabetičkami a kontrolami nebyly nalezeny signifikantní rozdíly (28 %, 27 % vs 40 %, NS). Závěry. Provedená studie prokázala nižší séroprevalenci H. pylori u diabetiků 1. a 2. typu v porovnání se zdravou populací. Uvedené zjištění neodpovídá obecné zkušenosti zvýšené vnímavosti těchto pacientů k infekci. Praktický význam zmíněného poznatku je proto zatím nejasný.

Background. Helicobacter (H.) pylori participates significantly on the pathogeny of chronic gastritis, duodenal a gastric ulcer, carcinoma and lymphoma of the stomach. Attention was attracted also by some extragastric diseases, including diabetes mellitus, where the elevated antibodies levels against H. pylori was found. The aim of the work was to determine the seroprevalence in relation to the sex and type of disease in a cohort of diabetics and in a control group of blood donors. Methods and Results. In 195 diabetic patients (type I and II) and 216 blood donors levels of IgG antibodies were determined by ELISA method. Seroprevalence in the group of diabetic patients was 27 %, in males 26 % and in women 28 % (n.s.). No differences related to sex or diabetes type were found. Significant differences in seroprevalence were found among the group of diabetic patients and blood donors (27 % vs. 51 %, p<0.001), male diabetics of both types and blood donors (26%vs. 62%, p<0.001). No differences were found between female diabetic patients and controls (28 %, 27 % vs. 40 %, n.s.). Conclusions. Our study has shown a lower seroprevalence of H. pylori in diabetic patients of type I and II in comparison with the healthy population. Such finding differs from the generally accepted experience of the higher sensitivity of these patients to infection. The practical significance of the observation remains unsolved.