Manželské neshody mohou být spojené s úzkostí u jednoho nebo obou partnerů. Nelze však přesně určit, jak se manželství podílí na vzniku a udržování těchto příznaků. Důležitost porozumění partnerským interakcím u pacientů s panickou poruchou nebo agorafobií je podporovaná řadou studií. Výsledky uvedené v tomto přehledu obecně naznačují, že partnerský vztah může ovlivňovat závažnost panické poruchy a agorafobie a naopak. Souvislost mezi panickou poruchou a vztahem mezi partnery je obousměrná: psychologické problémy nepříznivě ovlivňují vztahy a postoje partnera vůči pacientovi a významně ovlivňují jeho úzkost. Často je obtížné určit, co je příčinou, jaký je důsledek a kolik úzkosti se překrývá s partnerskými problémy. Zdá se také, že nedostatečná partnerská podpora souvisí se závažností panické poruchy a agorafobie, zatímco pozitivní sociální podpora může být pro pacienty prospěšná. Tyto výsledky zdůrazňují důležitost partnerů při pomoci lidem zotavit se z poruchy. Zdá se, že emoční vazba pacienta koreluje s výsledky psychoterapie. Intervence, které vedou k úpravám ve vztahu (např. odstranění vyhýbání se komunikaci), zlepšují výsledek léčby úzkostné poruchy. Naopak, pokud ve vztahu nedochází k rozvoji adaptivnějších vzorců, výsledky psychoterapie jsou horší. Život s někým, kdo trpí psychickou poruchou, může být pro příbuzné náročný, protože nemusí vědět, jak optimálně podporovat nebo reagovat na chování pacienta, a přitom nepodporovat udržování poruchy. Integrace partnerů do terapie, jakož i poskytnutí nástrojů (např. psychoedukace, psychoterapie pro partnera) k tomu, jak se vypořádat s příznaky poruchy, by mohla být prospěšná jak pro pacienta, tak pro partnera. Pro posouzení úrovně podpory by však bylo zapotřebí více studií zaměřených na to, který typ partnerské podpory je užitečný, a který naopak problémy udržuje.
Marital disagreements can be associated with anxiety in one or both partners. However, it is not possible to determine exactly how marriage contributes to the onset and maintenance of these symptoms. The importance of understanding partner interactions in patients with panic disorder or agoraphobia is supported by a number of studies. The results presented in this review generally suggest that a relationship may affect the severity of panic disorder and agoraphobia and vice versa. The relationship between panic disorder and the relationship between partners is bi-directional: psychological problems adversely affect the relationships and attitudes of the partner towards the patient and significantly affect his anxiety. It is often difficult to determine what is the cause, what is the consequence, and how much anxiety overlaps with the partner's problems. Insufficient partner support also seems to be related to the severity of panic disorder and agoraphobia, while positive social support can be beneficial for patients. These results emphasize the importance of partners in helping people recover from the disorder. The patient's emotional attachment seems to correlate with the results of psychotherapy. Interventions that lead to relationship adjustments (e. g. communication avoidance) improve the outcome of anxiety disorder treatment. Conversely, if the relationship does not develop more adaptive patterns, the results of psychotherapy are worse. Living with someone who suffers from a psychological problem can be challenging for relatives because they may not know how to optimally support or respond to the patient's behavior without supporting the maintenance of the disorder. Integrating partners into therapy as well as providing tools (psychoeducation, partner psychotherapy) to deal with the symptoms of the disorder could benefit both the patient and the partner. However, in order to assess the level of support, more studies would be needed to determine which type of partnership support is useful and which in turn maintains the problems.
- MeSH
- agorafobie psychologie terapie MeSH
- asertivita MeSH
- emoce MeSH
- interpersonální vztahy * MeSH
- kognitivně behaviorální terapie metody MeSH
- lidé MeSH
- manželé psychologie MeSH
- panická porucha * psychologie terapie MeSH
- připoutání k objektu MeSH
- společenské stigma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Historicky byla hraniční porucha osobnosti (HPO) vnímána jako celoživotní a vysoce invalidizující porucha. Výzkumy provedené v posledních dvou desetiletích však toto chápání HPO vyvracejí. HPO je nejčastěji diagnostikována v časné dospělosti a průběh poruchy je obecně podobný, s klesající symptomatologií v průběhu času. Cílem přezkumu je poskytnout aktuální informace o konceptu zotavení u pacientů s HPO a možnostech, jak toho dosáhnout. Počítačové vyhledávání v databázi bylo provedeno v PubMed a Web of Science za použití různých kombinací klíčových slov relevantních pro dané téma. Hledání bylo filtrováno na období mezi lednem 1990 a prosincem 2019. Výsledky byly přezkoumány a diskutovány ve čtyřech různých kategoriích souvisejících s cílem této studie: 1) Proč je smysluplné zvážit koncept zotavení v HPO, 2) Zotavení spojené se zmírněním příznaků v průběhu času, 3) Účinná léčba HPO a zotavení, 4) Převzetí odpovědnosti pacienta za zotavení. Po přezkoumání současné literatury bychom mohli navrhnout závěr, že uzdravení je nejen snížení příznaků, ale také budování pozitivní osobní identity a účelného života, lze považovat za dosažitelný cíl léčby. Nezbytným požadavkem je však vlastní zapojení pacienta do převzetí odpovědnosti za terapii.
Historically, borderline personality disorder (BPD) has been viewed as alifelong and highly disabling disorder. However, investigations throughout the past two decades have confronted these postulations. BPD is most commonly diagnosed during early adulthood, and the course of the disorder is generally similar, with decreasing symptomatology over time. The review aims to deliver up-to-date information on the concept of recovery in BPD patients, and possibilities to reach it. Acomputerized database search was conducted in PubMed and Web of Science, using various combinations of keywords relevant to the topic. The search was filtered for the time period between January 1990 and December 2019 The results were reviewed and discussed in four distinct categories relevant to the aim of this study: 1) Why it is meaningful to consider the concept of recovery in BPD, 2) Recovery connected to alleviation of symptoms during the course of time, 3) Effective treatment of the BPD and recovery, 4) Patient'staking responsibility for the recovery. After reviewing the current literature, we could propose aconclusion, that the recovery, including not only reduction of symptoms, but also building apositive personal identity and purpose of life, could be viewed as areachable treatment objective. However, the necessary requirement is patient'sown involvement in taking responsibility for the therapy. Results: Complete remission or complete disappearance of the symptoms of borderline personality disorder usually does not occur soon after the start of treatment, so we consider complete recovery as adistant goal. Patients with BPD do not have apoor prognosis if they seek treatment and are actively involved. Patients with BPD are open to treatment and can be treated well, but the condition is that they follow their treatment program and monitor their progress and learn how to cope effectively with their problems. Conclusion: Recovery is an achievable goal in the treatment of individuals with BPD. Stable recovery is an option that requires long-term maintenance of adaptive patterns created in treatment and awillingness to seek help in the event of acrisis. Aprerequisite for recovery is the patient taking responsibility for his or her health condition. Psychotherapy and psychosocial rehabilitation and, in addition, pharmacotherapy help people with borderline personality disorder increase their quality of life and can significantly help on their personal path to recovery.
